Lidová tradice doporučuje zabodnout čisté (vyvařené) železné hřebíky do jablka a nechat je tam několik hodin až jeden den. Předpokládá se, že kyseliny obsažené v jablku (zejména kyselina jablečná a askorbová) způsobí uvolnění iontů železa z kovového hřebíku a tyto ionty poté zůstanou v dužině jablka. Konzumací tohoto jablka by člověk mohl získat železo potřebné ke zvýšení jeho hladiny v těle.
Pojďme se na to podívat z vědeckého pohledu.
Chemický princip uvolňování železa
Železné hřebíky mohou v přítomnosti kyselin (například kyseliny jablečné) skutečně uvolňovat ionty železa (Fe²⁺ nebo Fe³⁺) [1]. Tato reakce je pomalá a množství uvolněného železa závisí na:
- složení kovu (čistota hřebíku, příměsi v oceli),
- délce kontaktu s jablkem,
- stupni kyselosti jablka.
Vstřebatelnost železa
Železo obsažené v potravinách se v těle vstřebává v různých formách [2], buď jako vázané na krevní barvivo hem (pak ho označujeme jako hemové železo), nebo ostatní, tedy nehemové.
- Hemové železo pochází z živočišných zdrojů (např. maso, játra) a je velmi dobře vstřebatelné.
- Nehemové železo se do našeho těla dostává z rostlinných zdrojů (např. luštěniny, listová zelenina) a jeho vstřebávání závisí na přítomnosti vitamínu C a dalších látek. Železo uvolněné z hřebíku by teoreticky odpovídalo nehemovému železu, jehož vstřebatelnost je však omezená.
Bezpečnost
Používání kovových hřebíků v jablku může být nebezpečné:
- Hřebíky mohou obsahovat příměsi jedovatých těžkých kovů (např. olovo, nikl), které by se mohly do jablka také uvolnit.
- Při nedostatečném vyvaření hřebíků hrozí znečištění jablka bakteriemi či nečistotami.
Efektivita metody
Výzkumy na toto téma prakticky neexistují, ale za základě poznatků o chemických vlastnostech železa lze předpokládat, že množství železa, které se do jablka uvolní, je malé a jeho příspěvek ke zlepšení hladiny železa v krvi tak bude zanedbatelný. Konzumace potravin bohatých na železo (např. červené maso, luštěniny, špenát) nebo použití schválených léčivých přípravků či doplňků stravy s vysokým obsahem železa jsou mnohem účinnější.
Jablka přirozeně obsahují železo, avšak jeho množství je relativně nízké a závisí na konkrétní odrůdě i podmínkách pěstování. Různé odrůdy jabloní vykazují odlišné mechanismy příjmu železa, přičemž některé druhy jsou při jeho vstřebávání z půdy efektivnější než jiné, a to díky schopnosti snižovat kyselost půdy v okolí kořenů nebo lépe vázat železo v kořenovém prostoru.
Tyto biologické vlastnosti však vedou spíše ke zvýšení obsahu železa v kořenech než v plodech, což znamená, že i u těchto odrůd zůstává množství železa v jablkách relativně nízké. Valná většina železa, které rostlina přijme, je spotřebována na tvorbu chlorofylu a v různých enzymatických reakcích. Pro tvorbu plodů není železo nejdůležitějším prvkem, proto ho je výrazně víc právě v listové zelenině, jak je zmíněno výše [3]. Přestože jablka mohou přispět ke zdravé výživě, pro významný příjem železa nejsou hlavním zdrojem.
Lidová metoda s hřebíky a jablkem vychází z pochopitelného, ale zastaralého předpokladu. I když chemicky může dojít k uvolnění železa z hřebíků, není tento proces efektivní ani zaručeně bezpečný. Moderní výživové přístupy a lékařská doporučení nabízejí mnohem účinnější a spolehlivější způsoby, jak zvýšit příjem železa. Pokud vás tato metoda zajímá jako historická kuriozita, je to v pořádku, ale spoléhat se na ni jako na řešení v případě nedostatku železa by nebylo rozumné.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Filip
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1016/S0308-8146(01)00290-4
