Popisovaný jev je ve fotografické chemii známý jako přímé zčernání (fotolýza) a je základem historických procesů, jako byla kalotypie nebo slaný papír. Na rozdíl od běžného vyvolávacího procesu, kde obraz vzniká chemickým zesílením neviditelného obrazu, zde obraz vzniká výhradně působením energie světla [1–3].
Proč papír tmavne
Světlocitlivá vrstva běžných černobílých fotografických papírů je tvořena krystalky halogenidů stříbra (AgCl – chlorid stříbrný nebo AgBr – bromid stříbrný nebo směsnými halogenidy AgClxBr1-x) rozptýlenými v želatině. Odborně se tomu říká emulze.
Při vystavení světlu dochází k fotolýze (rozkladu působením světla) halogenidů stříbra v emulzi. Výsledkem je vznik jemně rozptýleného stříbra (koloidní stříbro) a halogenu (chlor nebo brom), který je zachycen želatinou. Při krátkodobé expozici, používané ve fotolaboratoři, dochází k fotolýze jen v nepatrném rozsahu a vzniklý latentní (neviditelný) obraz je nutno zesílit vývojkou. Při dlouhodobé expozici dochází k viditelnému rozkladu – tmavnutí papíru.
Velikost částic a barva
Na rozdíl od stříbra, které známe z denní praxe jako stříbrolesklý kov, je koloidní stříbro tmavé. Jeho částice jsou totiž tak malé, že rozptylují světlo, zejména modré a fialové. Proto se nám jeví hnědé, fialové až černé.
V zásadě ale přechází papír od namodralé, růžové, hnědé či okrové, hnědofialové až do černé barvy.
Jaký konkrétní odstín bude mít fotografický papír vystavený světlu, záleží zejména na těchto faktorech:
- jak jsou částice koloidního stříbra velké,
- kolik jich je,
- zda jsou všechny (přibližně) stejně velké,
- zda emulze obsahuje částice velmi rozdílné velikosti,
- jak jsou částice stříbra ve emulzi rozptýlené.
Pokud bychom takový papír zkusili vyvolat běžnou vývojkou, byl by černočerný. Dalšímu tmavnutí papíru lze ale zabránit ustalovačem, který rozpustí přebytečný halogenid stříbra, stejně jako u běžné fotografie. Přitom dojde ke změně barevného tónu fotografie, protože nezreagovaný halogenid stříbra dodával pozadí mléčně bílý tón.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Michal
Zdroje:
[1] Junek, L.: Fotografická chemie. Praha: SNTL, 1983.
[2] Jiráček, M.: Teoretické základy fotografie. Praha: SPN, 1975
[3] Tomášek, Z.: Fotografické chemikálie. Praha: Merkur, 1982
Další čtení prověřené autorem:
Jiří Šigut – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_%C5%A0igut
https://www.ojp.gov/pdffiles1/nij/225328.pdf
https://www.getty.edu/conservation/publications_resources/pdf_publications/pdf/atlas_saltprint.pdf