Ve filmech bývá ztráta paměti často spojována se ztrátou řeči nebo osobní identity. Ve skutečnosti je vztah mezi pamětí a jazykem mnohem složitější. Paměť i jazyk jsou komplexní funkce založené na spolupráci mnoha oblastí mozku. Jsou vzájemně propojené, ale ani jedna z nich nepředstavuje jedinou dovednost [1].

Dva druhy paměti

Deklarativní paměť uchovává informace, které si dokážeme vědomě vybavit. Patří sem vzpomínky na události (epizodická paměť) a znalosti o světě – např. že Paříž je hlavním městem Francie (sémantická paměť) [2]. Deklarativní paměť funguje jako knihovna, ve vzpomínkách vědomě vyhledáváme jako v regálech.

Procedurální paměť obsahuje dovednosti, které neumíme snadno vysvětlit, ale umíme je vykonávat. Díky ní jezdíme na kole, píšeme na klávesnici nebo automaticky tvoříme gramatické tvary. Procedurální paměť funguje jako autopilot – zapíná se sama, bez našeho vědomí. Jakmile začnete vědomě přemýšlet nad chůzí po schodech, zakopnete.

Vzpomínka jako soubor na disku?

Když se učíme něco nového, nevznikne okamžitě vzpomínka jako soubor uložený na disku. Nové informace nejprve zpracovává několik oblastí mozku. U vědomých vzpomínek na události a fakta hraje klíčovou roli hipokampus, který pomáhá vytvořit a stabilizovat novou paměťovou stopu. Máme dva – levý a pravý.

U osvojování dovedností se uplatňují zejména bazální ganglia a mozeček. Pokud se k novým informacím opakovaně vracíme, dochází k jejich upevnění. Současné vědecké poznatky naznačují, že po této fázi se na jejich dlouhodobém uchovávání podílí rozsáhlé oblasti mozkové kůry (neokortex). Přesný způsob, jakým jsou vzpomínky v mozku organizovány a jak spolu jednotlivé oblasti spolupracují, je však stále předmětem výzkumu.

Složitý je i vztah mezi pamětí a jazykem. Jeden z důležitých modelů [1] předpokládá, že různé složky jazyka využívají různé paměťové systémy. Slovní zásoba se opírá především o deklarativní paměť. Procedurální paměť se podílí na užívání gramatických pravidel. Toto rozdělení však není striktní. Jazyk je výsledkem spolupráce rozsáhlých mozkových sítí a mozek dokáže některé jazykové funkce do určité míry kompenzovat. Dva lidé s podobným poškozením mozku mohou mít odlišné obtíže.

Potíže s vybavováním novějších a starších vzpomínek

Pokud dojde k poškození obou hipokampů (levého i pravého) nebo okolních oblastí spánkového laloku, může se rozvinout anterográdní amnézie. Člověk si pak obtížně vytváří nové vzpomínky. Může si pamatovat své dětství a používat jazyk, ale po několika minutách si už nepamatuje, že vedl rozhovor. Pracovní paměť přitom může zůstat zachována – člověk dokáže informaci krátce udržet a pracovat s ní, problém nastává při jejím ukládání do dlouhodobé paměti. Lidé s anterográdní amnézií se mohou zlepšovat v některých dovednostech, i když si nepamatují, že je už někdy trénovali [3].

Složitější je situace u retrográdní amnézie, při níž člověk ztrácí část vzpomínek na období před vznikem onemocnění nebo úrazu. Její mechanismus není zcela objasněn. Vybavování dlouhodobých vzpomínek závisí na spolupráci rozsáhlých mozkových sítí a vede se diskuse o tom, jakou roli hraje hipokampus a jednotlivé oblasti mozkové kůry. 

Ztráta autobiografických vzpomínek neznamená ztrátu jazyka. Většina lidí s retrográdní amnézií si zachovává schopnost tvořit věty, používat gramatiku i rozumět řeči. Jazyk a paměť jsou úzce propojené, ale nejsou totožné. Člověk může zapomenout část své minulosti, aniž by zapomněl význam slov nebo pravidla svého mateřského jazyka. 

Ztráta řeči

Po úrazu mozku nebo po cévní mozkové příhodě může člověk přijít i o některé řečové schopnosti. V takovém případě nejde o amnézii, ale o afázii – poruchu řeči způsobenou poškozením mozkových oblastí a sítí, které se podílejí na zpracování jazyka [4]. U lidí, kteří ovládají více jazyků, přitom nemusí být všechny jazyky při poškození mozku ovlivněny stejným způsobem.

Lidé s afázií mohou mít potíže s vybavováním slov, tvorbou vět nebo s porozuměním řeči, přestože jejich paměť může být zachována. Naopak u amnézie bývá hlavním problémem ukládání nebo vybavování vzpomínek, zatímco jazykové schopnosti často zůstávají z velké části zachovány.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Pavla

Zdroje:

[1] ULLMAN, Michael. T. The Declarative/Procedural Model: A Neurobiological Model of Language Learning, Knowledge, and Use. In Hickok, G., & Small, S. L. (Eds.). (2016). Neurobiology of Language. Amsterdam: Elsevier, 953-968.

[2] SQUIRE, Larry R.; ZOLA, Stuart M. Episodic memory, semantic memory, and amnesia. Hippocampus 8 (3), 1998, 205-211.

[3] ALLEN, Richard J. Classic and recent advances in understanding amnesia. F1000Research 7 (2018): 331. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5861508

[4] KARLÍK, Petr, et al. Nový encyklopedický slovník češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, 2016. https://www.czechency.org/slovnik/AFÁZIE