Jednoduchá odpověď neexistuje. Předně je potřeba si uvědomit, že laktát, který byl vnímán jako odpadní produkt, je už dnes vědci považován za molekulu s relativně širokou paletou biologických účinků. Zde je pěkný, česky psaný přehledový článek o laktátu coby signální molekule [1]. Pokud byste měl zájem o něco méně vědecky hutného, doporučuji knižní antologii Do formy, kam stejný autor, biochemik doc. J. Zelenka z VŠCHT Praha, napsal rozsáhlejší kapitolu o laktátu v ryze populárně-naučné formě (viz sekce Další čtení na konci odpovědi).

Hledáme viníka bolesti

Existují práce, které potvrzují určitý význam laktátu v akutní svalové bolesti, která roste s únavou svalů při těžkém výkonu [2–4].

Je vtipné, že ani v tomto se vědci neshodnou a najdeme práce, jež odmítají, že by laktát přispíval ke svalové únavě, a říkají, že toto tvrzení nebylo sportovní medicínou potvrzeno [5]. S velkou pravděpodobností můžeme říct to, že laktát ovlivní náš výkon, zároveň je však nutno dodat, že při svalové práci to není jediná látka, kterou naše tělo vytváří [6]. Vždy vznikají další sloučeniny, které musí naše tělo odbourat nebo nějak využít.

V knize Trénink pro sportovce v horách (viz sekce Další čtení) autoři viní ze svalové bolesti a únavy nerovnováhu vápníku, metabolickou únavu a neurologickou únavu, tedy vyčerpání neurotransmiterů, jakýchsi látek, které zprostředkovávají přenos vzruchu mezi nervosvalovými či nervovými zakončeními, čímž umožňují pohyb.

Co se týče vápníku, nepodařilo se mi najít spolehlivé zdroje, které by mapovaly svalovou bolest a porovnávaly ji s určitou koncentrací vápníku ve svalech či krvi. U některých nemocí můžeme pozorovat, že pokles vápníku v krvi způsobí křeče [7]. Je potřeba říct, že pro svalový stah je nezbytný určitý poměr vápníku a hořčíku a jakékoliv narušení této rovnováhy může vést k tuhnutí svalů nebo křečím [8].

Experimentální studie naznačují, že podávání hořčíku může zlepšit využití glukózy a omezit hromadění laktátu ve svalu, a tím zlepšit výkon při cvičení [9]. Zároveň si ale musíme uvědomit, že hořčík běžně přijímáme stravou a jeho nadbytečné užívání může vést ke křečím v břiše a k průjmu [10]. Doporučená dávka pro muže není ani půl gramu, přitom některé doplňky stravy toto množství překračují bez ohledu na hmotnost závodníka.

Únava

Zmiňovaná metabolická únava může souviset se sníženou hladinou sloučeniny ATP (adenosintrifosfátu) [11], které někdy říkáme energetické platidlo. Ve svalech je tato látka zodpovědná za řadu procesů včetně regenerace, mnohem zásadnější je ale pro sportovce v danou chvíli fakt, že umožňuje pohyb. Další významnou proměnnou je odčerpání glykogenu (zásobní glukózy) [12]. Může ovšem také docházet ke změně v rovnováze dalších látek, které se starají o svalovou funkci a buněčný metabolismus [13]. Tady bych to možná připodobnil k motoru, který potřebuje pro dobré fungování nejen benzín, aby pracoval, ale i olej, aby se nezadřel.

Nervosvalová únava nebyla zmapována jen u fitness sportů a u sportovců v posilovnách, ale i u vytrvalostních disciplín, a tak je jisté, že může postihnout kohokoliv, kdo absolvuje nějaký těžký – ať už vytrvalostní, či silový – trénink nebo závod [14]. Obtížné sportovní disciplíny mohou vést navíc i k poškození nervosvalových zakončení [15].

Na žízeň voda nestačí

Za další velmi významnou proměnnou je považován sodík, jehož nerovnováha vede k vyčerpání a křečím, proto se mimo konzumaci sacharidů doporučuje při delších bězích, kdy se hodně potíme, doplňovat i chlorid sodný, tedy kuchyňskou sůl. Ideální pro tento účel jsou různé iontové nápoje, které obsahují minerály (ionty), a mohou být i slazené [16]. Obsažené sacharidy nám pomohou oddálit únavu a ionty jsou dobrou prevencí iontové nerovnováhy.

Někdy mají závodníci pocit, že stačí, když budou pít vodu – mají přeci žízeň. Bohužel u delších běhů, kdy se hodně potí a přichází o hodně soli, si samotnou vodou naředí krev, dojde u nich k velkému poklesu sodíku v krvi, což může v extrémním případě vést k otokům mozku [17]. Hobby sportovci by si to měli hlídat už při maratonské vzdálenosti [18].

Závěr

Pokud z těchto informací mám sestavit nějaký závěr, řekl bych, že za svalovou bolestí stojí kombinace mnoha faktorů, mezi něž patří: nedostatek ATP, iontová nerovnováha, mírné poškození nervosvalových zakončení a vyčerpání zdrojů energie.

Poškození svalů může hrát určitou roli v únavě, ale dle dostupné literatury se bolestivé projevy dostaví až po 24–48 hodinách [19]. Mluvíme o tzv. DOMS, z angl. „delayed onset muscle soreness“ (opožděná bolest svalů). Netýká se to jen silových sportovců, ale i vytrvalců na dlouhých tratích.

Je potřeba si uvědomit ale i to, že každý vědec se v nějaké z těch prací, jež citujeme, zaměřil na jednu konkrétní věc. Pokud se však bavíme o svalu, tedy o něčem, co je naprosto komplexní, nedá se s přesností říct, co vede k čemu, tedy co je příčinou a co důsledkem. Jediné, co vás nakonec bude zajímat, je to, jak moc svaly bolí v těžkém stoupání, v prudkém seběhu nebo při zvedání břemen. Tak jako tak se jedná o soubor mnoha faktorů, které se s nastupující únavou více a více ozývají.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Aleš