K zamilování se do blízce příbuzného, či dokonce k provozování sexuálních aktivit s blízce příbuzným (incestní chování) nejspíš nedochází velmi často [1]. Na tom se shodují odborníci napříč různými obory (především antropologie, psychologie, biologie). Panuje také shoda na tom, že za nízkým výskytem incestního chování ve většině společností stojí tzv. incestní tabu, která v dané společnosti prakticky zakazují sexuální aktivity mezi blízkými příbuznými [2]. Incestní tabu, stejně tak jako výzkum v této oblasti, se soustředí většinou pouze na sexuální styk, ne zamilování či romantické vztahy, které mohou být čistě platonické. Důvodem jsou především následky spojené s příbuzenským křížením, které může mít negativní vliv na zdraví a životaschopnost potomků, ale také například s dědickým právem u potomků. Je však důležité zmínit, že to, koho lidé považují za blízké příbuzné, se mezi různými kulturami může lišit. Právě tyto kulturně vnímané příbuzenské vztahy (spíše než biologická příbuznost) ovlivňují to, na koho se incestní tabu v dané společnosti bude vztahovat.

Incestní tabu jsou často spojena s hrozbou určitých negativních následků zakázaného chování, pokud jsou členy společnosti porušena. Porušení incestního tabu mohou mít v některých společnostech nepříjemné důsledky nejen pro jedince, ale pro celou komunitu. Někdy je dokonce spojováno s čarodějnictvím [3].

Dalším popsaným mechanismem, proč se lidé vyhýbají sexuálním aktivitám s příbuznými, je tzv. Westermarckův efekt, někdy označovaný také jako negativní sexuální imprinting či kibucový efekt. Podle této teorie, formulované v roce 1891 sociálním antropologem Edwardem Westermarckem, lidi sexuálně nepřitahují jedinci, se kterými vyrůstali v období raného dětství.

Až později, v 70. letech 20. století, byly provedeny studie testující Westermarckovu teorii. První z nich dala Westermarckovu efektu jeho alternativní název „kibucový efekt“. Joseph Shepher v ní studoval izraelské kibucy, tedy zvláštní komunitní osady, a jak v nich dochází k utváření partnerských párů. V těchto kibucech vyrůstají děti ve skupině svých vrstevníků od raného dětství až po dospělost a tráví v nich většinu svého času během dne. Výsledky této studie ukázaly, že si jedinci v dospělosti vybírali mnohem častěji partnery z jiného kibucu, než ve kterém sami vyrůstali [4].

Další studie, provedená na Tchaj-wanu, zase ukázala, že u tradičních domluvených sňatků, kdy byla dívka v útlém věku přemístěna a vychovávána rodinou svého budoucího manžela, byla pozorována o 25 až 30 % nižší porodnost než u párů, které spolu nevyrůstaly [5]. Oproti párům, které spolu nevyrůstaly, měly navíc páry seznámené již v dětství nižší partnerskou spokojenost a vyšší rozvodovost. Nicméně i studie podporující Westermarckův efekt mají svá omezení a kritiky.

Možným mechanismem zabraňujícím sexuální přitažlivosti vůči příbuzným jedincům je například to, že dle některých studií lidé (i další obratlovci) upřednostňují tělesnou vůni geneticky odlišnějších jedinců, než jsou oni sami [6]. Studie provedená na myších nicméně ukázala, že tyto preference jsou takzvaně vtištěné (naučené) v rané fázi života [7]. Vědci provedli experiment, ve kterém přemístili některá myší mláďata z jejich vrhu do vrhu adoptivního. Myší mláďata si utvořila partnerské preference dle toho, zda vyrostla ve vlastním či adoptivním vrhu: pokud například samice vyrostly v adoptivním vrhu, vyhýbaly se páření se samci geneticky podobným jejich adoptivním rodičům. Tento mechanismus by tedy mohl, alespoň z části, stát za tím, jak funguje Westermarckův efekt.

Přestože na některých aspektech ohledně incestních tabu a jiných mechanismů zabraňujícím sexuálnímu chování mezi příbuznými určitá shoda vědců panuje, stále je v této problematice spousta neznámých. Zkoumání toho, jak často k incestnímu chování vůbec dochází, navíc komplikuje fakt, že pravděpodobně řada případů incestního chování zůstane neodhalena. O tom, jak je to s pouhým zamilováním se do příbuzného a jak často k tomuto dochází příliš nevíme, protože jak společenská tabu, tak vědecké zkoumání se zaměřuje především na sexuální aktivity mezi příbuznými.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Kateřina