Všechny informace o jedlosti semen sice pocházejí z neověřených zdrojů na internetu, ale já, recenzent i další lidé z týmu jsme semena našich netýkavek (původní netýkavky nedůtklivé i nepůvodních a invazních netýkavek malokvěté a žláznaté) jedli bez problémů – chutnají lehce ořechově. V jedné české etnobotanické odborné práci [1] se zmiňuje, že dva lidé semena sbírají a jí také v Bílých Karpatech.

Nenašel jsem žádnou odbornou vědeckou práci, kde by se zkoumaly plody netýkavky malokvěté z hlediska obsahových látek, ale obecně semena netýkavek (a v zásadě všech druhů rostlin) obsahují hlavně tuky, škroby a v menším množství bílkoviny [2].

Díky obsahu tuků pak například semena netýkavky žláznaté plavou a umožňují jí tak další šíření podél vodních toků. Vzhledem k tomu, že netýkavka malokvětá a žláznatá jsou v ČR nepůvodní, je vhodné semena neroznášet a nepřispívat k jejich šíření. Navíc netýkavka žláznatá je druh, který je regulován i na úrovni Evropské unie, a její pěstování je zakázáno [3].

Kromě semen jsou patrně jedlé i celé rostliny, ale obsahují šťavelan vápenatý, takže je dobré rostliny před použitím povařit. Semena by šťavelan neměla obsahovat, ale pokud si chcete být jistí, můžete povařit nebo opražit i semena.

Obecně platí, že jedlé části rostlin z přírody je lepší nejprve zkusit konzumovat v malém množství, aby se předešlo nečekaným alergickým reakcím – sám jsem jednou zažil, že jedna osoba z pěti měla na jinak neškodnou rostlinu alergickou reakci. Na druhou stranu naše příroda poskytuje mnoho zajímavých neznámých jedlých zdrojů a stojí za to je zkoušet, pokud si jsme jistí určením druhu rostliny.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš