Nejprve si definujeme, co to zívání vlastně je a jak ho můžeme spolehlivě poznat i u zvířat. Zívání je složeno ze tří hlavních fází, které jsou pro něj typické. Nejprve dojde k širokému otevření čelistí doprovázené hlubokým nadechnutím, v další fázi dojde k dočasnému stažení svalů spojenému se zakloněním hlavy a zavíráním očí a ve třetí fázi přichází pasivní zavření čelisti s vydechnutím vzduchu z plic [1]. Jde o neměnné chování, které má v rámci daného živočišného druhu stejnou délku, popřípadě stejnou dobu mezi zívnutími [2].

Protože zívání existuje napříč různými druhy, můžeme předpokládat, že jde o velmi starý aspekt chování a s největší pravděpodobností se vyvinul již u předků čelistnatců, tedy předchůdců prvních ryb, u kterých se vyvinuly čelisti [3]. Ano, i ryby zívají, přestože nemají plíce. Široké otevření čelistí a nasátí proudu vody se “lidskému zívání” velmi podobá a můžete ho pozorovat i u svých akvarijních rybek, jako jsou například bojovnice. Zívání ale může být spojeno i s určitými riziky, jako například s větší nápadností pro predátory, menší ostražitostí, a tedy větší zranitelností [4], a dokonce i s rizikem částečného vykloubení čelisti [5]. Jaký má tedy zívání účel?

Chybným úsudkem, který byl již vědecky vyvrácen, je hypotéza, že zívání u suchozemských obratlovců (a tedy i u lidí) slouží ke zvýšení objemu kyslíku v krvi [3]. Bylo totiž prokázáno, že se během zívání kyslík v krvi nezvyšuje [3]. Výzkum ukázal, že zívání má funkci především zjednodušovat změny stavu (jako je například usínání či probouzení nebo ztráta pozornosti a vzrůst nudy) [2] nebo zvyšovat tzv. „arousal“ (neboli vzbuzení/vybuzení organismu) například před očekávanými důležitými událostmi [6]. Zívání je vždy spouštěno během stavu únavy právě za účelem zvýšení „aktivity a pozornosti“ [3]. Mechanismus nabuzení funguje díky zvýšení oběhu krve v lebce a mozkomíšního moku, což je zapříčiněno nádechem a širokým roztažením čelistí [3]. U ryb může mít zívání trochu jiný účel. Často slouží jako teritoriální (územní) signál mezi jedinci nebo umožňuje nasátí většího množství vody a navýšení příjmu kyslíku skrze žábry [7]. Nicméně i tak jde o prostředek, který rybám usnadňuje přechod z jednoho stavu do druhého [7].

Ne všechno zívání navyšuje vybuzení organismu, jak můžeme pozorovat v době před usnutím. Zívání má i termoregulační funkci, tedy funkci udržovat vhodnou vnitřní teplotu těla, a především pak mozku, který je pomocí zívání ochlazován, což bylo ukázáno jak u lidí, tak u hlodavců i ptáků [8]. V neposlední řadě bylo v nedávné vědecké práci ukázáno, že existuje pozitivní vzájemný vztah mezi délkou zívání a celkovou velikostí mozku, což autoři studie testovali na více než stovce druhů savců a ptáků [9]. Jinými slovy, čím větší mozek, tím delší zívání.

Na závěr ještě zmíním, že „nakažlivé zívání“, které u lidí často vídáme, existuje i u sociálních zvířat, jako jsou například šimpanzi, orangutani, vlci, psi či prasata domácí [3]. Nakažlivé zívání je spouštěno na základě toho, že vidíme nebo slyšíme druhého jedince zívat, a slouží k sjednocení celé skupiny v daném chování [3].

Můžeme tedy říct, že se zívání vyskytuje u většiny obratlovců a plní stejné funkce jak u lidí, tak i u zvířat. Zívání slouží především k vybuzení organismu k aktivitě, k zjednodušení přechodu mezi různými stavy (jako je spánek a bdění) a také k ochlazování mozku. Nakažlivé zívání můžeme pozorovat u některých druhů společenských zvířat, stejně jako u lidí. Zívání je evolučně staré přizpůsobení, které vzniklo již u předchůdců dnešních ryb.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Marie