Dotazy a odpovědi

0104 Může mít kloktání koloidního stříbra negativní vliv na zdraví?

Dotaz:

Může mít kloktání/užívání koloidního stříbra negativní vliv na zdraví? Nehrozí, že se budou jeho částice ukládat někde v organismu, když je jejich velikost tak malá?
detail na změť stříbrných kuliček
Zdroj obrázku: Freepik

Minutová odpověď:

1)

Používání stříbra pro své antimikrobiální účinky sahá až do starověku. S objevem antibiotik se od použití stříbra v lékařství ustoupilo a používalo se pouze pro povrchové ošetření ran.

2)

Termín koloidní stříbro znamená, že částice jsou ve vodní suspenzi.

3)

Léčebné účinky koloidního stříbra při jeho vnitřním užívání nebyly žádnou klinickou studií prokázány.

4)

Vnitřní užívání stříbra je zakázáno.
detail na změť stříbrných kuliček
Zdroj obrázku: Freepik

Celá odpověď:

Používání stříbra pro své antimikrobiální účinky sahá až do starověku, kdy se používaly stříbrné nádoby na potraviny pro prodloužení jejich trvanlivosti. V 15. století se na stolech šlechty objevily stříbrné příbory, a dokonce slánky s mletým stříbrem, které se přidávalo do jídla. Počátkem 20. století se stříbro užívalo jako lék na různé druhy infekce a chorob, popřípadě lokálně na popáleniny nebo na plísně.

S objevem antibiotik se od použití stříbra v lékařství ustoupilo a používalo se pouze pro povrchové ošetření ran [1].

Termín koloidní stříbro znamená, že částice jsou ve vodní suspenzi. Určitý podíl je však také ve formě iontového stříbra. Velikost částic stříbra se pohybuje od 2 nm do 100 nm. Za normálních podmínek (20 °C a 1013,25 hPa) použití a skladování je koloidní stříbro stabilní a nevykazuje žádnou aktivitu [2].

Důležitým mechanismem antimikrobiálních účinků koloidního stříbra je silná oxidační aktivita způsobena hojným uvolňováním stříbrných iontů [3]. Při provádění testů toxicity na lidských buňkách byla cytotoxicita koloidního stříbra stanovena LD50 = 30 mg/l, zatímco roztok AgNO3, tedy iontů Ag+, vykazoval cytotoxické účinky už při LD50= 1 mg/l. Léčebné účinky koloidního stříbra při jeho vnitřním užívání nebyly žádnou klinickou studií prokázány [1].

Po požití je systémově vstřebáváno pouze 1–4 % perorálně podané dávky. Stříbro se pak dostává do sleziny, jater a ledvin. Do ostatních orgánů je distribuce menší. Nicméně i při nízké expozici stříbra ho lze najít například i ve varlatech nebo v mozku [4]. I z tak malých dávek stříbra, ať už ve formě nanočástic nebo Ag+, se trvale hromadí v organismu a 2–4 % absorbovaného stříbra se uchovává v tkáních. Nejvíce viditelná dlouhodobá expozice stříbra je tzv. argyrie neboli nevratná namodralá pigmentace kůže způsobená akumulací stříbra [3].

Je třeba zdůraznit, že vnitřní užívání stříbra je v rámci EU zakázáno, a to podle nařízení EU č. 1169/2011 čl. 7 odst. 3 [5]. V České republice bylo zakázáno dokonce o něco dříve [6].

Za Zeptej se vědce vypracovala a zdraví Pavla

Přeloženo do češtiny na základě [3]

Zdroje

[1] https://www.klinickafarmakologie.cz/pdfs/far/2016/03/04.pdf

[2] https://ec.europa.eu/health/system/files/2019-02/sccs_o_219_0.pdf

[3] https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2214750020304662?via%3Dihub

[4] https://ec.europa.eu/health/scientific_committees/emerging/docs/scenihr_o_039.pdf

[5] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32011R1169&qid=1644663796030

[6] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-225

Odpovídala

(ORLEN UniCre)