Jak už zní hlavní motto iniciativy Zeptej se vědce: „Neexistuje hloupá otázka!“
A v tomto případě to platí dvojnásob, jedná se totiž o jednu z nejpalčivějších ekologických otázek, ale vezměme to popořadě. Popsanému fenoménu se odborně říká „hitchhiking“ (stopování) a jedná se o jeden ze tří typů člověkem způsobeného nepřirozeného šíření organismů [1].
Druhým typem je kontaminace, kdy je druh přemístěn například ve dřevě, ve kterém se vyvíjí a kterým se živí, nebo v substrátu, ve kterém se běžně vyskytuje. Třetím typem je pak záměrné vysazení, například jako biologická kontrola, tj. biologický boj se škůdci. Tyto tři typy šíření se samozřejmě často doplňují [2].
Přenos nových druhů hmyzu do míst, kde se dosud nevyskytovaly, je úzce spjat se stále zvyšující se mobilitou lidstva a globalizací obchodu a cestování [1]. Úspěšnost rozšíření druhu do nového areálu záleží na několika faktorech, zejména na schopnosti převáženého druhu odolávat stresovým podmínkám (např. několik dní trvající omezený přístup k vodě a potravě, nevyhovující teplota atd.) a přizpůsobit se novému prostředí (např. odlišné zdroje potravy), ale také na intenzitě zavlékání. Druhy, které jsou schopny takovou cestu přežít a zároveň se přizpůsobit novému prostředí, se velmi snadno mohou stát druhy invazními.
IUCN (International Union for Conservation of Nature, Mezinárodní svaz ochrany přírody) definuje invazní druh jako takový, který má negativní ekologický nebo ekonomický vliv v nově osídleném areálu. Příkladem invazního druhu rozšířeného pomocí stopování může být např. vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), jejíž původní domovinou je západní pobřeží USA a Kanady [3]. Její potravou jsou semena jehličnatých stromů a Evropu plošně osídlila v rekordně krátkém čase, stačilo jí na to méně než 15 let.
Naopak příkladem druhu rozšířeného pomocí stopování, který ale je u nás původní, může být kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Ta u nás ještě poměrně nedávno byla k nalezení pouze na jižní Moravě (Národní park Podyjí, Chráněná krajinná oblast Pálava). V posledních letech se opět začala přirozeně šířit po celé Moravě primárně podél řeky Moravy, nalézt ji už ale můžeme i v Polabí i blízkém okolí Prahy.
Do těchto míst se ale dostala prostřednictvím dopravních prostředků – kudlanky lepí své kokony s vajíčky (tzv. oothéky) na různá místa: pod kameny, na stébla trávy, ale také třeba na nákladní auta nebo vlakové vagóny [4]. Na těch se kokony dostaly na nová místa, kde se vylíhly malé kudlanky, a povedlo se jim tak překonat místa s nepříznivými podmínkami.
Vzhledem k tomu, že se nejedná o potravního specialistu (na rozdíl od výše zmíněné vroubenky), tak nezpůsobuje v novém areálu její rozšíření žádné ekologické ani ekonomické problémy. A jelikož se jedná o druh, který je u nás původní, v tomto případě tedy mluvíme o migraci nebo expanzi, nikoliv o invazi.
Co se týče různých mušek či komárů nabraných do auta a vypuštěných o pěknou řádku kilometrů jinde, zde pravděpodobně žádná invaze nehrozí. Jedná se často o plošně rozšířené druhy a zároveň většinou nenaberete tisícihlavé hejno much, ale pouze pár jednotlivců. Po vypuštění z auta se pro ně většinou nic nezmění a čeká je stejný osud jako v jejich domovině. Tedy je může sežrat nějaký predátor, spláchne je déšť nebo v klidu dožijí.
U včel medonosných (Apis mellifera) je situace trošku jiná, protože se jedná o eusociální (společenský) druh. Jednotlivé dělnice jsou silně vázané na svoje hnízdo a při přesunu o několik desítek kilometrů pryč už nedokážou najít cestu zpět a poměrně záhy zemřou. Pokud by ale bylo přemístěno celé hnízdo i s královnou, nebo oplodněná královna, invazní potenciál se zvyšuje.
Toto je případ mediálně velmi propírané sršně asijské (Vespa velutina), která se v roce 2005 dostala ze své domoviny v Číně do Francie se zásilkou bonsají a od té doby se rekordně rychle šíří západní Evropou [5].
Za Zeptej se vědce odpovídal Ondra
Zdroje
[1] https://doi.org/10.1016/j.cois.2019.07.005
[2] BUCK, James H.; MARSHALL, Jordan M. Hitchhiking as a secondary dispersal pathway for adult emerald ash borer, Agrilus planipennis. Gt Lakes Entomol, 2009, 41: 197-199.
[3] https://doi.org/10.1007/s10340-018-0993-x
[4] CHLÁDEK, F. K současnému stavu rozšíření kudlanky nábožné (Mantis religiosa Linnaeus, 1758) na Moravě a poznámky k její biologii (Insecta, Mantoptera). Tetrix, 1998, 1: 1-8.
