Byli jsme požádáni o reakci na nedávné vyjádření paní Jochové, ve kterém padla řada tvrzení o vědě a jejím ohýbání [1].
V součinnosti s řadou odborných kapacit z oblastí sociologie a antropologie, které se aktivně věnují výzkumu v těchto oblastech, jsme sepsali vyjádření k několika stěžejním výrokům.
Paní Jochová se otevřeně přihlásila k záměrnému zkreslování informací metodou „cherry picking“ a dodala hypotézu, že jde o standardní způsob nakládání s informacemi v sociologii.
Jako zdroj řady dalších tvrzení je zmiňována studie Allen & Price 2019 [2], ke které zkusíme dodat patřičný kontext.
Zkreslování informací
Nedílnou součástí všech odvětví vědy je neustálá snaha odbourávat přirozenou lidskou tendenci ke zkreslování informací, kterého se všichni nevědomě dopouštíme. Věda má řadu metod (např. kontrolní experimenty), jak se velké části zkreslení zbavit. Kromě toho je vědec během své praxe neustále trénován na to, aby si vliv různých zkreslení uvědomoval. Samozřejmě nikdo není dokonalý, a proto se v recenzním řízení (které předchází publikaci vědeckého výstupu) velmi přísně posuzuje, zda se autoři nějakého zkreslení nedopouští, a pokud je podezření, že ano, článek není přijat do tisku.
Jedním z běžných způsobů zkreslování informací je tzv. cherry picking, tzn. vyzobávání pouze takových informací, které „se mi hodí do krámu“ [3]. Tohoto zkreslení se můžeme samozřejmě každý dopustit omylem, zvlášť pokud nejsme na odhalování takovýchto zkreslení trénováni. Nicméně vědomé a záměrné použití tohoto zkreslení lze považovat za cílenou manipulaci. Není pravda, že je něco takového „normální součást sociologie“, jak tvrdí paní Jochová. Tento přístup není normální v žádné vědní disciplíně.
Sociologie pak zahrnuje přísně hlídané postupy sběru, ověřování a vyhodnocování empirických dat, a to platí pro kvantitativní i kvalitativní výzkum. Sociologie je v tomto smyslu exaktní disciplína a sama studie, kterou paní Jochová cituje [2], je toho důkazem – autoři si v ní dávají velký pozor na to, aby svoje data nezobecňovali a aby jasně ukázali, co tato data říct mohou a co nikoli. Případné metodologické vady v sociologii, stejně jako v jakékoliv jiné vědní disciplíně, většinou odhalí recenzní řízení v odborných časopisech. Pokud je metodologie špatná, je velmi malá šance, že by toto bylo recenzenty přehlédnuto.
Děti jako stabilizační prvek?
V rozhovoru padlo tvrzení, že dítě by mohlo působit jako stabilizační prvek vztahu u heterosexuálních párů. Nevíme přesně, na čem se toto tvrzení zakládá. Nicméně data získaná Českým statistickým úřadem ukazují, že ze sezdaných heterosexuálních párů se nejvíce rozvádějí právě páry s nezletilými dětmi.
V roce 2021 60 % rozvedených párů tvořily páry s dětmi. Do zbylých 40 % navíc nemusí patřit jen bezdětné páry, ale i ty s dětmi již dospělými [4]. (Pro úplnost lze dodat, že dle sčítání obyvatel v roce 2021 přibližně 40 % sezdaných párů žijících v jedné domácnosti mělo ekonomicky závislé děti [5]).
Ze statistiky provedené na sběru dat v letech 1957 až 2021 můžeme pozorovat dlouhodobý trend ukazující, že více jak 50 % všech rozvedených párů má nezletilé děti [6]. Tento závěr nelze vztáhnout obecně na všechny heterosexuální páry, protože nám ve statistice úplně chybí data o nesezdaných párech, žijících s dětmi či bez dětí. Z aktuálně dostupných dat tedy nelze vyvodit žádný jednoznačný závěr o dětech jako stabilizačním prvku.
V další části tvrzení padl výrok o tom, že u stejnopohlavních párů má dítě destabilizační efekt. Výrok se opírá o zmíněnou studii založenou na datech z Kanady a USA [2].
Tato studie zpracovává tři průzkumy a sami autoři o zkoumaných datech tvrdí, že „obsahují jisté nedostatky“:
Počet zkoumaných stejnopohlavních párů není dostatečný pro statisticky významné závěry.
Zároveň autoři uvádějí, že došli k jinému závěru než studie předchozí, což naznačuje, že se stabilita stejnopohlavních svazků mění v čase, stejně jako se mění stabilita heterosexuálních svazků.
Zmíněná studie s určitou rezervou skutečně ukazuje na datech z USA a Kanady, že u stejnopohlavních párů se častěji rozvádí ty s dětmi, což je trend, který pozorujeme i pro heterosexuální páry.
Teď se možná děsíte, že děti jsou příčinou rozpadu svazků. V tomto bodě je ale nesmírně důležité si připomenout další typické kognitivní zkreslení – a tím je zaměňování korelace a kauzality. Statistická data totiž mohou poukazovat na trend ve společnosti, ale nemohou vysvětlit jeho příčinu. Podobně lze pozorovat korelaci (ale nikoli kauzalitu) mezi rozvodovostí a délkou vztahu. Z toho, že s narůstající délkou vztahu narůstá rozvodovost, nemůžeme vyvodit nic o příčině tohoto faktu. Prostě pokud například zjistíme, že tam, kde je více čápů, je více dětí, neznamená to, že čápi nosí děti.
Závěrem
Na závěr lze okomentovat názor, podle kterého se děti žijící s rodiči stejného pohlaví vyvíjejí hůře než děti v rodinách heterosexuálních párů. Vědecké studie tento názor vyvracejí [7].
Děti ze stejnopohlavních rodin se nevyvíjejí hůře, ale spíše stejně nebo někdy dokonce lépe než děti heterosexuálních rodin [8, 9]. Mezi důvody, proč se mohou vyvíjet dokonce lépe, patří např. to, že děti jsou plánované, rodí se tedy do ekonomicky stabilních a zajištěných rodin.
Je pravda, že na řadu věcí nemá věda jednoznačnou odpověď. A je také pravda, že některé jevy je náročné zkoumat například kvůli nedostatečně velkému vzorku nebo krátkodobé existenci studovaného jevu (což platí i pro stejnopohlavní svazky). To ale neznamená, že si lze výstupy vědy libovolně ohýbat nebo jejich ohýbání propagovat.
Za Zeptej se vědce odpovídali Marie, Helena, Tomáš a Adéla.
Zdroje:
[2] https://doi.org/10.1080/01494929.2019.1630048
[3] http://ds-wordpress.haverford.edu/psych2015/projects/chapter/cherry-picking-data/
[4] https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-rok-2021
[7] https://doi.org/10.1111/j.1467-8624.1992.tb01679.x
