Ano, plísně mohou být pro člověka vskutku nebezpečné. Zejména díky mykotoxinům, které produkují hlavně rody Aspergillus, Alternaria, Fusarium nebo Penicillium. Nejvýznamnější je rod Aspergillus, který má přes 300 druhů, mezi jeho zástupce patří např. A. flavus a A. parasiticus. Tento rod produkuje sloučeniny zvané aflatoxiny, kterých je více než 18 typů a které jsou extrémně toxické ve velmi malých koncentracích [1–4]. Nejčastěji kontaminují kukuřici, fíky, cereálie, některé druhy ořechů, ale i koření [1]. Plísně a jejich spory jsou sice všude a nevyhneme se jim úplně, ale kontaminovaným potravinám bychom se vyhýbat určitě měli. Aflatoxiny jsou látky, které mohou způsobovat genetické změny, vrozené vady u plodů v průběhu těhotenství i rakovinu, zejména rakovinu jater. Proto v případě plesnivých potravin nelze doporučit z nich plíseň vyřezávat a tyto látky nezničí ani tepelná úprava.

Plísně jako Aspergillus a kvasinky rodu Candida můžou ohrožovat člověka i přímo a prorůstat ním, ale to se týká z drtivé většiny jenom jedinců se silně oslabenou imunitou, kupříkladu těch s rakovinou nebo AIDS, a u takových pacientů je těžké se plísní zbavit. Jinak plísně mohou přímo představovat i ohrožení života [5, 6].

V lidských obydlích se nejčastěji vyskytují houby rodu Altenaria, Aspergillus, Cladosporium, Penicillium nebo Rhodotorula, a to ve všech místnostech [7]. Ve vlhkých a teplých místech, jako jsou koupelny, se plísně šíří rychleji a ve vyšších koncentracích. Nejčastější rody vlhkých míst lidských obydlí jsou Rhodotorula, Cladosporium, Exophiala, ale i Aspergillus, Penicililum nebo Stachybotris. Časté jsou zejména na místech a materiálech, které je těžké ošetřit (sádrokarton). Tyto houby hodně tvoří výtrusy a ty mohou vyvolávat alergie. Vylučují také těkavé látky, které mohou vyvolat bolesti hlavy a únavu. To by však neměl být problém, když jsme těm látkám vystaveni jen krátkou dobu – v koupelně trávíme relativně málo času [8]. Vlhkomilným houbám se může dařit i u oken, v dřezu, v pračce, myčce, kde mohou konzumovat zbytky pracích prostředků, nebo v lednici, tu proto občas musíme vyčistit [9]. V koupelně by houby mohly konzumovat i zbytky mýdla, kůže nebo vlasů [9, 10].

Druhové složení se mění v závislosti kupříkladu na vlhkosti a s postupným vysušováním dochází ke změně ve složení od pionýrských hub (Rhodotorula, Candida) přes suchomilnější jako rody Paecilomyces až k Cladosporium, Trichoderma nebo Fusarium [11]. Podobné je to s teplotami: vyšší teploty eliminují některé druhy, ale jiné (např. Exophiala dermatitis) přežijí i velmi vysoké teploty [11, 12]. Co se týče hraček, podobná situace, jako je v koupelně, nastává i v dutých koupacích hračkách – bude zde vlhko, teplo, zbytky mýdla nebo snad i kůže. Vědecké práce se spíše věnují přenosu bakterii v dětských nemocnicích pomocí hraček, houbám se věnují jen v menší míře, protože nepředstavují takový problém [13].

Podle výsledků studie s názvem „Ošklivé kačenky – temná strana plastových hraček v kontaktu s vodou“, i hračky do vody nesou tenké vrstvy mikroorganismů bohaté na houby a bakterie [14]. Určitě známe černé povlaky na silikonových či gumových těsněních a hračkách. Tvoří je zejména houby netvořící výtrusy (např. Exophiala), které nejdou odstranit a nejsou nebezpečné, ale mohou obsahovat i oportunistické choroboplodné zárodky. Víc takových zárodků bude na místech se špinavou vodou a tam, kde je vyšší obsah tělních tekutin (sliny, moč…). Studie zabývající se kačenkami uzavírá, že nejjednodušší je sice kačenku vyhodit, ale kontakt s bakteriemi nemusí být pro člověka vždy škodlivý, buduje imunitu, a navíc když kačenku dítěti vyhodíme, nebude mít zábavu – a pozitivní emoce jsou pro zdraví důležité. Doporučuje se, aby dítě tekutinu zevnitř kačenky nestříkalo do očí a nepožívalo ji, ale závažné nebo nezvratné zdravotní problémy by ani to způsobit nemělo [14].

Když to shrneme, větší problém by mohly být bakterie než houby (plísně), ale pokud si s hračkou nehraje celá školka, nevěnoval bych tomu nadměrnou pozornost. Hračku bych po koupeli osušil a vodu zevnitř vymačkal. Vymačkání vody nebo dokonce i povaření hračky ve vodě doporučuje i „kačenková studie“ [14]. Určitě by bylo fajn, kdyby hračka aspoň občas proschla i zevnitř. Občas můžete kačenku snad i vypláchnout v oxidačním činidlu (typu Savo), ale pozor, aby zbytky činidla v hračce nezůstaly, protože požití takových zbytků by bylo pro dítě nejspíš horší než samotná plíseň. Jestli nemáte viditelně plesnivé zdi koupelny, nějak extra bych se neobával ani plísně v koupelně. Osobně si nemyslím, že koupelna představuje tak zásadní zdroj mykotoxinu ve vaší domácnosti. Člověk přijímá mykotoxiny zejména kontaminovaným jídlem nebo sekundárně i živočišnými produkty jako vejce, maso nebo mléko, a to zejména, pokud daní živočichové předtím konzumovali kontaminovanou potravu [15].

Drobné částice ve stolici vašeho batolete téměř s určitostí nebudou houbového (plísňového) původu. Ty byste ve stolici neviděli. Bezpochyby určit plísně ze stolice nebo jakéhokoliv vzorku jde. Je to relativně jednoduché. Bude to však drahé a osobně nevidím důvod, proč k takovémuto řešení přistupovat. Jestli má vaše dítě nějaké problémy, je potřeba konzultace s lékařem. V opačném případě bych svůj strach směřoval jinam – kupříkladu ke kvalitě potravin.

Ta je totiž skutečně zásadní. Plesnivý chleba nedoporučuji nekonzumovat ani po tom, kdy vyřežete plíseň – podhoubí je již nejspíše prorostlé celým bochníkem. Kafe a oříšky bych kupoval radši kvalitnější a udržoval je v suchu. Zároveň je zbytečné přehánět a plýtvat potravinami a trvanlivé jídlo, které bylo dobře uskladněno, osobně nevyhazuji ani jednotky dnů po expiraci.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš