Všechny texty, které jsem o tématu našla, citují publikace dr. Pollacka a jeho tvrzení, že objevil čtvrté skupenství vody (tzv „živou vodu“).

Jedná se o skutečného vědce z Washingtonovy Univerzity v Seattlu, který vede vlastní výzkumnou skupinu zabývající se chováním vody [1].

Nové skupenství vody?

Dr. Pollack skutečně tvrdí, že objevil nové skupenství vody, tzv „exclusion zone water“ (EZ water).

Publikoval množství publikací i v relevantních vědeckých časopisech a jeho výzkum se zabývá zejména tím, jak se molekuly vody chovají v blízkosti povrchů – tj. tam, kde se voda dotýká např. sklenice.

Jakýkoli povrch je samozřejmě taky složen z atomů a molekul a je pravda, že tato dvě chemická prostředí se nějakým způsobem ovlivňují v místě dotyku a těsně kolem. Dr. Pollack na základě svého výzkumu ale tvrdí, že se tento vliv dále promítá do velké vrstvy vody (cca 100 um, tj. 1 000 000 „vrstev“ molekul vody) a popisuje specifické chování vody v této vrstvě, tzv. „exclusion zones“ [2].

Voda nemá paměť

Přestože má na toto téma dr. Pollack množství publikací, v kontrastu s publikacemi v uznávanějších vědeckých časopisech působí Pollackova teorie spíše jako “podivínská”. Např. prof. Jungwirth srozumitelně komentuje důkladnou publikaci [3], která většinu podobných teorií vyvrací [4]. Z této studie vyplývá, že povrch, kterého se voda dotýká, má efekt jen na několik málo „vrstev“ molekul vody. Dále je třeba zmínit, že bylo opakovaně ukázáno, že voda nemá “paměť – tj. že nedrží v nějakých organizovanějších strukturách, ale vždy se ukrutně rychle (cca miliontina miliontiny sekundy) vrací do svého “chaotického” uspořádání (např. [5] nebo si můžete pustit krátkou přednášku prof. Jungwirtha o paměti vody [6]). V tomto kontextu se zdá málo uvěřitelné, že by se molekuly vody organizovaly do jakýchsi clusterů, a nějak specificky se chovaly.

Dr. Pollack dále odvážně nazývá „organizovanější“ molekuly vody v blízkosti některých povrchů jako „čtvrté skupenství vody“ a zároveň tvrdí, že má tato voda úžasné možnosti využití – dokonce založil spin-off firmu s názvem 4th-faze water, Inc., která ale nemá vlastní web a ani sám dr. Pollack na svém webu o ní skoro nic nepíše (pouze to, že nabízí “filterless filter” pro tvorbu této vody).

Existuje molekula H₃O₂?

Dále jsem se dívala, kde se vzal vzorec H₃O₂ a jestli vůbec může taková molekula existovat. Odborná literatura popisuje pouze částici se vzorcem H₃O₂^–, což je hydratovaný hydroxidový anion. Přeloženo do češtiny – hydroxid (OH^–) a voda (H₂O) se k sobě dostaly tak blízko, že se tváří jako jedna větší molekula. Všechny studie, které s touto částicí pracují, ji ale popisují jako součást mnohem komplikovanějších chemických struktur (komplexů). Podobně byly popsány i kationty, např. H₅O₂⁺, H₇O₃⁺, apod. [7]. Jinými slovy – když budeme atomy a molekuly dostatečně „trápit“, donutíme je k lecčemu.

Nedohledala jsem, kde přesně se vzalo spojení „exclusion zone water“ a vzorce H₃O₂ (přiznám se, že u nevědeckých textů jsem nešla tolik do detailu). Předpokládám, že to nějak vychází z tvrzení dr. Pollacka, že je “exclusion zone water” záporně nabitá – a mělo to asi být H₃O₂^–. K tomu jen doplním, že každá záporně nabitá částice má u sebe vždy kladnou „protičástici“, takže výsledný skutečný stav je neutrální (bez náboje, ani kladný, ani záporný).

Na vaši otázku, jak molekula H₃O₂ vypadá, přikládám jako odpověď krystalovou strukturu zmíněného H₃O₂^– z publikace [7]. Bihydroxidový anion je obklopen molekulami vody, takže jsem ho vyznačila elipsou. Nutno dodat, že prostřední vodík (H1) nebyl přímo pozorovnán, jeho pozice je odvozena od ostatních atomů. H₃O₂ bez záporného náboje neexistuje. H₃O₂^– není kapalina a nelze ji izolovat (vyskytuje se jen ve zmíněných komplexech).

Obrázek je převzat z publikace [7]

Závěrem

Na cokoli, co je “zázračné”, bych doporučovala dívat se kriticky. Zároveň často platí, že “na každém šprochu pravdy trochu” – vše nemusí být od začátku celé vymyšlené. Často existuje hranice mezi tím, co je ještě vědecky podloženo, a co jsou čiré dedukce a výmysly.

Tady jde o dost propracovanou teorii jednoho vědce, která ale ignoruje výzkum, který mluví proti ní. Což je velký “vědecký prohřešek” a není možné takovou teorii brát úplně vážně.

Za Zeptej se vědce odpovídala Adéla