Na vaši otázku se pokusím odpovědět z pohledu hmyzu, protože právě hmyzí oči jsou nejlépe prozkoumanými zrakovými orgány ze všech bezobratlých skupin živočichů. U dospělého hmyzu jsou dva základní zrakové orgány: složené oči, které jsou přítomné u většiny dospělců (a také u larev hmyzu s přeměnou nedokonalou, např. vážky nebo ploštice), a tři jednoduchá čelní očka (ocelli), která jsou vyvinutá především u létajících forem hmyzu. Tyto dva typy očí se liší tvarem i strukturou a také plní v životě hmyzu jiné funkce.

Složené oči jsou tvořeny velkým množstvím stejných jednotek, tzv. omatidií, těch může být až několik tisíc. Složené oko je kulovité a pokryté průsvitnou vrstvou (kutikulou). V důsledku vyklenutí oka je každé omatidium odkloněno o nepatrný úhel od vedlejšího omatidia, takže zorná pole jednotlivých omatidií se sice překrývají, ale pouze nepatrně. Výhodou složeného oka je velké zorné pole, což umožňuje jedinci vidět většinu svého okolí, aniž by musel otáčet hlavou. Obraz okolního světa je potom vnímán pouze jako mozaika různě světlých a barevných bodů.

Rozlišovací schopnost složeného oka hmyzu je výrazně menší než toho lidského. Ostrost vidění závisí na počtu omatidií, největší množství (i přes 20 000) bylo zjištěno u vážek. Hmyz není schopen zaostřování oka, tento nedostatek nahrazuje jinými mechanismy, např. zaostřováním skupin omatidií na určitou vzdálenost. Hmyz se snaží orientovat čelně k danému objektu, neboť díky přesahu zorných polí jsou v takovéto poloze drážděna stejná omatidia obou očí a podle toho, která jsou drážděna, je odhadována vzdálenost od zdroje (stereoskopické vidění). Jiným mechanismem odhadu vzdálenosti (např. pro skok sarančete nebo útok kudlanky) jsou kývavé pohyby hlavy, při nichž je vzdálenost odhadována pomocí odchylek objektu. Při těchto pohybech se totiž bližší objekty vychylují více než vzdálenější.

Čelní očka, ocelli, mají velmi omezenou schopnost vnímat tvary, ale jsou citlivá v oblasti nízkých světelných intenzit a dobře vnímají náhlé změny jasu denního světla. Na rozdíl od lidí, hmyz používá zrak především pro zkoumání blízkých předmětů, na větší vzdálenost komunikuje pomocí jiných smyslových soustav, například čichových, zvukových nebo vibračních. Pro zajímavost, taková moucha například cítí vůně chodidly a komár poslouchá tykadly.

Asi není žádný důvod se domnívat, že by hmyz viděl velké pohyblivé objekty „zpomaleně“, jak uvádíte ve svém dotazu. Za zmínku určitě stojí, že oči nejsou jedinými receptory světla u hmyzu. Specializovanými orgány jsou například světločivné buňky na koncích tykadel u některých zástupců mšic, na konci zadečku u larev potápníků, případně na genitáliích obou pohlaví u několika čeledí motýlů (funkcí tohoto orgánu je pravděpodobně sledování polohy genitálií při kopulaci).

Pokud byste chtěli doporučit nějakou literaturu o hmyzím zraku, navrhoval bych například učebnici Beutel a kol. (2014): Insect morphology and phylogeny [1] nebo moc hezký text v češtině pro širší veřejnost od Jana Žďárka (2021): Ohroženi hmyzem? Neobvyklá setkání po 40 letech [2]. Obě knihy jsem využil pro kompilaci výše uvedeného textu.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Aleš