Celiakie a její projevy
Celiakie je autoimunitní onemocnění, tedy situace, kdy náš vlastní imunitní systém napadá zdravé tkáně. Je způsobené celoživotní nesnášenlivostí lepku. Její projevy závisí na řadě faktorů, jak dědičných, tak daných životními okolnostmi. Je zde tedy veliká proměnlivost příznaků, ale i toho, zda a kdy se projeví. Mezi obtíže spojované s celiakií patří kromě špatného vstřebávání živin a trávicích problémů i neurologické problémy, kožní projevy (vyrážky), gynekologické obtíže, osteoporóza (řídnutí kostí) a řada dalších, které v počátcích diagnostiky tohoto onemocnění s ním nebyly spojovány.
Mnoho těchto projevů souvisí s imunitním systémem, a vzhledem k tomu, jak jsou všechny pochody v našem těle propojené, tak se projevují nejen v oblasti zažívacího ústrojí, ale v celém těle. Můžeme si to představit jako domino. První kostička je reakce na přítomnost lepku v tenkém střevě, která spustí řadu návazných imunitních reakcí, které pak mohou ovlivnit i zdánlivě nesouvisející pochody těla daného jedince. A protože jsme každý uspořádán trochu jinak a jsme vystaveni různým podmínkám a životním vlivům, může celiakie vypadat u každého velmi různě.
Důležité je si uvědomit, že i díky této proměnlivosti v příznacích byla celiakie jako onemocnění dlouho neznámá a jen složitě jsme zjišťovali, kde se řada těchto projevů bere.
Logicky (a bohužel) jsme ji tedy nejprve studovali na těch nejdramatičtějších případech, tedy zmiňované podvyživenosti, související s neschopností vstřebávání živin kvůli rozsáhlému poškození sliznice tenkého střeva v reakci na přítomnost lepku v potravě.
Diagnostika a výskyt celiakie
V průběhu posledních několika desetiletí dramaticky vzrostla naše schopnost diagnostikovat celiakii a obecně porozumět tomu, co vlastně vše zahrnuje. Tedy dnes již lze celiakii „poznat“ na základě pouhého vyšetření z krve, bez přímého vyšetření tenkého střeva. Tomu je přisuzován hlavní podíl na mnohonásobném zvýšení diagnózy tohoto onemocnění [1].
Rovněž se více přistupuje k vyšetřování pacientů s „neklasickými“ příznaky. Zavedlo se testování celiakie i u lidí, kteří nemají žádné příznaky, ale mají zvýšené riziko jejího vzniku. Patří sem pacienti s cukrovkou 1. typu, autismem nebo příbuzní prvního stupně pacientů s celiakií. Postupně se tedy s větším povědomím celé společnosti i lékařů výskyt diagnostikované celiakie přibližuje jejímu skutečnému výskytu v populaci [1].
Pro úplnost je potřeba dodat, že se zdá, že dochází i ke skutečnému zvýšení výskytu v populaci. Nemáme přesně zjištěno, proč tomu tak je, ale pravděpodobně budou hrát velkou roli faktory prostředí, v němž žijeme. V severských zemích proběhly velmi rozsáhlé (celonárodní) studie, které upozornily na použití antibiotik v prvním roce života jako faktoru, který zvyšuje riziko projevu celiakie (nikoli vzniku, celiakie je dána dědičností, ale může a nemusí se v průběhu života projevit). Těchto faktorů bude ale jistě celá řada, jedná se o stále probíhající výzkum bez zatím jasných závěrů [1].
Celiakie a respirační onemocnění
Lidé s diagnózou celiakie, zvláště děti, jsou skutečně více náchylní k respiračním onemocněním. Respirační onemocnění tedy nejsou přímým „příznakem“ celiakie, ale souvisí s tím, že celiakie je autoimunitní onemocnění, které negativně ovlivňuje řadu funkcí organismu. Zásadní jsou zvláště ty, co se týkají imunitního systému jako takového, a tedy schopnosti organismu odolávat infekčním onemocněním a vypořádávat se s nimi. V některých případech může být situace i „obrácená“, tj. celiakie se projeví v návaznosti na prodělané infekce, které vyvolají její aktivní příznaky u dosud bezpříznakového jedince. Podobně je to u dalších onemocnění, která snižují imunitní odpověď organismu – například u cukrovky se také setkáváme se zvýšeným rizikem respiračních onemocnění.
Ve Švédsku byla provedena národní studie zahrnující téměř třicet tisíc lidí s diagnózou celiakie. Byl zjištěn až dvojnásobný výskyt onemocnění horních cest dýchacích, a to jak bakteriálních, tak chřipkových a jiných virových onemocnění [2]. Závěrem této studie bylo doporučení očkování proti pneumokokovým onemocněním a chřipce u jedinců s celiakií. Nevíme přesně, proč a jak celiakie zvyšuje tato rizika, nicméně předpoklady zahrnují snížení schopnosti buněk imunitního systému reagovat na podněty v důsledku špatného vstřebávání živin, zvláště vitamínů D a B12 a kyseliny listové. Dalším důvodem může být zvýšená průchodnost sliznice nejen v trávicím traktu, ale také v dýchacích cestách, což může usnadnit vstup virů a bakterií [3].
Shrnutí
Závěrem bych shrnula, že celiakie mezi námi celkově přibývá a přibývá i tzv. atypických příznaků, ale jako hlavní důvod vidím hlavně to, že ji umíme lépe diagnostikovat. Výzkum objevil mnoho cest, jak celiakie ovlivňuje lidský organismus, a např. ji cíleně hledáme i u bezpříznakových rizikových pacientů. Projevy celiakie jsou velice různorodé, mohou se měnit v čase v návaznosti na změny životního stylu jedince i společnosti. Snížení výskytu podvyživenosti a zvýšení počtu pacientů s jinými projevy je dáno naší schopností celiakii zachytit dříve, a hlavně ji rozpoznat v mnoha jejích podobách. I přes to však zůstává velká část celiaků nediagnostikovaná – nicméně situace se pomalu zlepšuje.
Výzkum celiakie a všech možných jejích podob a vlivů, které na lidský organismus má, probíhá intenzivně a na mnoha frontách a doufám a věřím, že najdeme způsoby, jak s tímto celoživotním autoimunitním onemocněním lépe žít.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Olga
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.14309/ajg.0000000000000523