Domnívám se, že na tuto otázku nelze dost dobře odpovědět, jelikož už samotné „průměrování“ představuje jistý problém. Při výpočtu průměru či mediánu můžeme totiž pracovat pouze s kvantitativními znaky, tedy takovými, jejichž hodnotu lze vyjádřit číselně. Podobných charakteristik lze na člověku ovšem najít takřka nekonečné množství, ať už přímo čísly měřitelných (například váha, výška postavy) či na čísla převoditelných pomocí zavedené metodologie (například IQ). V praxi je ovšem nutné soustředit se jen na jednu či několik z nich, což nutně znamená mnoho dalších parametrů pominout.

S kvalitativními znaky by to bylo ještě těžší, ať už s těmi fyzickými (barva vlasů a očí), nebo s osobnostními charakteristikami, jako třeba důvěryhodnost, sebevědomí nebo otevřenost, které sice nějakým způsobem měřit můžeme, ale pouze uměle vytvořenými dotazníky a škálami.

Problém by byl také s kulturními jevy a kategoriemi, jako je etnikum, národnost nebo pohlaví – zde je teoreticky možné najít třeba nejčastěji zastoupenou kategorii. Samotná představa průměrování tak může vést k zavádějícím interpretacím (viz např. Gould 1998 [1]), které mohoumít, a v minulosti také měly, řadu závažných praktických dopadů.

Léky pro průměrného bílého muže nejsou pro všechny

Například účastníci studií testujících dávkování léků nebo zkoumajících psychologické poruchy, jako je autismus či ADHD, byli často omezení na tzv. „průměrného“ bílého muže ze západní populace. Výsledky těchto výzkumů pak po zavedení v praxi nezohledňují například odlišnosti žen, lidí jiných etnik nebo osob, které se jakkoli odchylují od stanovené normy [2, 3]. To může vést k tomu, že na ně léčiva působí odlišně, mají jiné vedlejší účinky (případně více vedlejších účinků), nebo jsou jim stanoveny nesprávné diagnózy.

V reálném světě je proto zásadní nespoléhat se pouze na průměrné charakteristiky, ale brát v úvahu individuální i kulturní rozdíly.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Roman

Zdroje:

[1] Steven J. GOULD. Jak neměřit člověka: pravda a předsudky v dějinách hodnocení lidské inteligence. Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 80-7106-168-9.

[2] https://doi.org/10.1186/s13293-020-00308-5

[3] https://doi.org/10.3390/ijerph17113926