Čas na záchodě: vy se ptáte, my odpovídáme!

Ve vědecké literatuře se nám nepodařilo najít studii, která by potvrzovala prvotní premisu dotazu, tedy že muži na záchodě tráví více času než ženy, těžko proto říct, zda je to pravda. Zbytek odpovědi se tedy již zabývá tím, jestli je nějaký důvod, proč by tomu tak teoreticky mohlo být.

Celou situaci komplikuje i poněkud vágní definice naší situace — co přesně definujeme jako „čas na záchodě“ — jedná se čistě o čas strávený vykonáváním potřeby? Jedná se o dobu strávenou (sezením) na záchodě? Či o celkový čas strávený v koupelně, respektive místnosti se záchodem?

Existuje ale skutečně nějaký důvod, proč by muži na záchodě měli trávit více času?

Podle vědeckých průzkumů a studií trpí obtížemi s defekací častěji ženy, např. obtížemi jako jsou zácpa či syndrom dráždivého tračníku [1-5]. Zároveň ženy mají v průměru delší tlusté střevo než muži [6, 7]. Nabízí se tedy vysvětlení, že případná příčina není fyziologického, ale spíše společenského charakteru.

V několika menších studiích (které bychom ale rozhodně neoznačily jako zobecnitelné na celou populaci) bylo sledováno, jak dlouho stráví na veřejných záchodcích návštěvníci místní univerzitní knihovny [8]. Z výsledků toho průzkumu vyplývá, že naopak ženy trávily na toaletách času více než muži. K témuž výsledku došla i studie chování uživatelů veřejných záchodů na letišti [9]. Obě studie ale zkoumaly celkový čas strávený na záchodcích, ne pouze čas strávený v kabince, a tak mohou být jejich závěry zavádějící. Navíc u mužů závisí čas strávený na záchodě podstatně více na tom, jakou konkrétní potřebu vykonávají, což v těchto studiích nezohledňovali. Výsledky mohou být ovlivněny i tím, že dle jiných průzkumů si spíš ženy umyjí po vykonání potřeby ruce než muži, což by tento rozdíl mohlo částečně vysvětlit [10, 11].

Existují i další, menší průzkumy poukazující na společenskou příčinu případného rozdílu — dle poměrně ojedinělého průzkumu zvyklostí dospělých lidí v Izraeli si na záchodě čte 64,1 % mužů oproti 41 % žen [12]. Nicméně, toto byl průzkum založený na dotaznících a na relativně malém vzorku lidí. Zároveň existují různá internetová hlasování, ze kterých vychází, že muži si na záchodě spíš čtou [13]; ale opět, internetová hlasování nejsou úplně směrodatná. Například z průzkumu britské společnosti Pebble Grey, která se zabývá výrobou a prodejem koupelen, vyplynulo, že třetina mužů využívá čas v koupelně k tomu, aby měli takzvaně chvíli klid [14]. Mají tak čas pro sebe, kdy se mohou vyhnout některým domácím pracím nebo nerušeně sledovat videa či procházet sociální sítě na svém mobilním telefonu. Podle zmíněného průzkumu (který se nám ale nepodařilo dohledat) podobně využívají koupelnu i ženy, avšak ne v takové míře — k tomuto chování se uchyluje pouze pětina žen.

Našly jsme i několik zmínek, kdy se k tomuto vysvětlení přiklánějí i někteří psychoterapeuti*ky. Například Jonathan Alpert, autor knihy Be Fearless, tvrdí, že se během své praxe setkává s muži (především otci malých dětí), kteří vnímají koupelnu jako místo, kde mohou být opravdu sami a utřídit si své myšlenky [15]. Toto jsou však spíše anekdotické historky, které nelze považovat za vědecké poznatky.

Závěrem tedy můžeme shrnout, že jsme nenašly konkrétní vědeckou studii říkající, že muži na záchodě tráví více času než ženy. Dostupné informace ale naznačují, že pokud by k takovému jevu skutečně docházelo, bylo by to pravděpodobně spíše ze společenských/psychologických důvodů.

Pro Zeptej se vědce odpovídaly Markéta a Nina.

[Mgr. Markéta Pelantová, Buněčná a vývojová biologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, BIOCEV]

[Mgr. Nina Farová, PhD, Sociologický ústav AV ČR, Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové]

Zdroje:

[1] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19467522/

[2] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12229965/

[3] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30347934/

[4] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20638629/

[5] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/1624166/

[6] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8635705/

[7] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34633598/

[8] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20099540/