Způsobí energie kosmu zahřátí jader planet a konec světa?

Video hovoří o neznámé dodatečné energii z kosmu přicházející každých 12 000 let do jader všech planet Sluneční soustavy. Jednou větou se k tomu dá říci, že jde o výmysl, kterému nemusíte věnovat žádnou pozornost, a chcete-li, můžete přestat číst už na tomto místě. Video je pěkným příkladem použití vědeckých pozorování a faktů vytržených z kontextu a vytvoření fabulací s nejasným fyzikálním vysvětlením.

Nebyli bychom ovšem Zeptej se vědce, kdybychom výmysly nevyvraceli vědeckou cestou. Začněme tedy od našeho domova, planety Země.

Magnetické pole Země

Jelikož celkem dobře víme, čím je tvořeno zemské jádro [1], umíme si představit, jak by se působení „dodatečné energie z kosmu“ na jádro projevovalo na zemském povrchu. Dodatečná energie, o níž je ve videu řeč, nadto není ani blíže charakterizována.

Ve videu se dozvídáme, že „následkem vnějšího působení na jádro Země dochází od roku 1995 ke změnám“ v jejím magnetickém poli. Není jasné, z jakého zdroje pochází letopočet 1995. V každém případě zemské magnetické pole (geomagnetické pole) bylo proměnlivé v čase vždy, již od vzniku Země.

Následuje krátká zmínka o zvětšování jihoatlantické anomálie a zeslabování geomagnetického pole. Jihoatlantická anomálie je oblast zeslabeného geomagnetického pole, která existuje v důsledku tvaru a orientace zemského magnetického pole. V této oblasti, která má v současnosti střed nad Brazílií, dochází k pronikání nabitých částic z blízkého kosmu do zemské atmosféry.

Země není statická

Oba zmíněné jevy, tedy změny v geomagnetickém poli a zvětšování jihoatlantické anomálie, jsou skutečně pozorovatelné, což dokládají měření intenzity geomagnetického pole prováděná nejpozději od roku 1840 [2] (zemské magnetické pole je přitom vědecky pozorováno již od roku 1510 [3]). Tyto změny jsou však důsledkem toho, že Země není statický svět, v němž panují laboratorní podmínky, nýbrž složitý dynamický systém – např. není přesně kulatá, koná vícero pohybů kolem různých os najednou a dochází k pohybu hmoty v jejím nitru. Všechny tyto skutečnosti mají na proměny geomagnetického pole vliv. Také pokud jde o drift, tedy pohyb či posun zemských magnetických pólů, ve videu nepřesně prezentovaný jako „zvětšení … driftu pólů“, jde o dávno známý jev a další projev zmíněné dynamiky [4]. Magnetické póly Země se dokonce vícekrát v její historii vzájemně prohodily [5].

Video dále zmiňuje „atypické polární záře“, k nimž má v současnosti docházet. K tomu je nejprve nutno říci, že věda takovýto pojem vůbec nezná. V současnosti, tj. v letech 2024 a 2025, se děje pouze to, že svého maxima dosahuje přirozený jedenáctiletý cyklus sluneční aktivity, a polární záře jsou tudíž častější [6, 7]. Jedná se tedy spíše o tzv. klam dostupnosti (v angličtině „availability bias“) – díky médiím a sociálním sítím se teď o polárních zářích daleko více mluví. Také je třeba poznamenat, že poslední sluneční maximum před jedenácti lety bylo slabší, takže polární záře byly méně často než dnes viditelné v hustě obydlených oblastech. Ani zde se tedy rozhodně nejedná o žádnou záhadnou energii z vesmíru.

Magnetické pole Venuše

Pokračujme Venuší. Dne 15. 5. 2006 skutečně sonda Venus Express zaznamenala projev přítomnosti magnetického pole v blízkosti planety Venuše, konkrétně přepojení magnetických siločar. Nejde ovšem o nic, co by se nikdy předtím nestalo. Přepojení magnetických siločar je jedním z projevů vlastností magnetického pole a dochází k němu v situaci, kdy se k sobě přiblíží oblasti s opačnými siločárami. Siločáry magnetického pole se nemohou křížit, takže se přepojí a vznikne nová organizace magnetického pole. Tento jev je způsobován interakcí slunečního větru s vrchními vrstvami atmosféry, při níž se okolo planety vytváří menší magnetická obálka.

Magnetické pole Venuše pozorovala již sonda Mariner během svého průletu roku 1967 [8]. Není tedy pravda, že projev magnetického pole zaznamenaný v roce 2006 je ojedinělým jevem, jak tvrdí video. Další studium dat ze sondy Venus Express naopak odhalilo více podobných událostí [9].

Článek citovaný ve videu [10] se ovšem vůbec nezabývá existencí magnetického pole jako takového, nýbrž právě uvedenými procesy v meziplanetárním magnetickém poli v oblasti za planetou. Také tvrzení, že „od roku 2006 došlo v jádru Venuše k velkým změnám“, je smyšlené. Něco takového bychom mohli tvrdit pouze v případě, že by to prokázal seriózní vědecký výzkum. Ten však v současné době není v praxi proveditelný.

A Mars bez magnetického pole

Jako třetí v pořadí video zmiňuje Mars, a to následujícími slovy: „Na Marsu magnetické pole neexistuje, což je důsledek katastrofy, která se na planetě odehrála a ovlivnila funkci jejího jádra.“ Magnetické pole na Marsu skutečně kdysi existovalo, ale přestalo působit již před asi čtyřmi miliardami let vlivem postupných procesů v nitru planety [11]. To pro možnou obyvatelnost planety vlastně doopravdy znamenalo katastrofu. Tvůrci videa ovšem (nejen v tomto případě) fakta interpretují tak, aby vyzněla senzačněji.

V posledních sekundách videa se hovoří o zmagnetizovaných horninách na povrchu Marsu. Tyto horniny skutečně magnetické jsou, jak potvrdilo např. studium marsovského meteoritu [12] nebo pozorování sondy Mars Global Surveyor [13]. Jedná se o krustální magnetické pole (týkající se kůry Marsu), které na Marsu dodnes přetrvává a na některých místech dosahuje síly až 1/3 zemského magnetického pole [14]. Video končí větou: „Normálně je magnetizace hornin tak slabá, že nemůže být příčinou vzniku polární záře.“ V tomto místě je video ustřiženo. Lze ovšem předpokládat, že v jeho celé verzi je myšlenka o marsovské polární záři dokončena.

Věda k tomu může říci tolik: magnetické pole samo o sobě polární záři nezpůsobuje. Polární záři vytváří srážky energetických částic s hustší neutrální atmosférou. Přítomnost magnetického pole pouze způsobí zvýšení pravděpodobnosti těchto srážek, tj. podél magnetického pole je navedeno větší množství srážejících se částic. Opět ovšem nejde o působení nějaké dodatečné energie z vesmíru.

Věda versus pseudověda

Když shrneme to, o čem se hovoří ve videu – časové změny magnetického pole Země, nepravdivé tvrzení o jeho ojedinělém výskytu na Venuši a jeho dávné vymizení na Marsu – musíme konstatovat, že tyto jevy nemají žádnou společnou příčinu a k jejich vysvětlení není potřeba hovořit o záhadné energii působící na všechny planety.

Ještě poněkud rozšiřme kontext. Na kanálu Tvořivé společnosti na platformě YouTube lze zhlédnout video o tom, že s periodou 12 000 let (toto číslo mimochodem přibližně odpovídá době uplynulé od konce poslední doby ledové) nastávají na Zemi celosvětové klimatické změny, obnášející nárůst teplot následovaný prudkým ochlazením, intenzivní sopečnou aktivitu či zeslabení geomagnetického pole [15].

K určitým prudkým změnám klimatu či globálním katastrofám skutečně v minulosti došlo (vzpomeňme např. Laschampskou událost před 42 000 až 43 000 lety, při níž nastalo krátkodobé přepólování a oslabení zemského magnetického pole, spojené se ztenčením ozonové vrstvy [16]), a chce-li v jejich výskytu někdo spatřovat určitou periodicitu, není těžké tvrdit, že existuje. Stačí např. některé události nezmínit či mezi sebou pomíchat události různého druhu (například právě konec poslední doby ledové a Laschampskou událost). O poznání těžší je ovšem takováto tvrzení vědeckými argumenty prokázat, nebo naopak vyvrátit.

Jednoduché je také vypouštět do světa výše zmíněná nepodložená tvrzení týkající se zemského jádra. To je totiž možno zkoumat pouze nepřímo, nemluvě o jádrech jiných planet. Celá teorie tím dostává nádech tajemství a je těžké ji rychle vyvrátit. I polární záře, o nichž je ve videu několikrát zmínka, jsou pro člověka samy o sobě fascinující, a tak k celé teorii přitahují ještě větší pozornost.

Závěrem

Na závěr dodejme něco málo o Tvořivé společnosti. Ta je podle Náboženského infoservisu časopisu Dingir napojena na náboženské hnutí AllatRa [17]. Náboženský infoservis hovoří v souvislosti s rétorikou Tvořivé společnosti o „typickém katastrofickém milenialismu“ [18]. Přelom tisíciletí často vyvolává katastrofické vize o úpadku lidstva nebo celé planety a podobných hnutí se v lidské historii vyskytlo již mnoho. Tvořivá společnost varuje před probíhající klimatickou změnou a vyzývá k jakémusi sjednocení lidstva. Tvrdí, že jen tak lze přežít nadcházející apokalypsu, a varuje, že neuposlechneme-li těchto výzev, čeká nás osud obyvatel bájné Atlantidy [20].

Konspirační teorie podobné této se nesnadno vyvracejí, jelikož libovolně směšují ověřená fakta s nevědeckými spekulacemi. Zdání vědeckosti jim také propůjčuje citování konkrétních vědeckých článků, jejichž závěry či výklady do dané teorie zapadají. Vše je doplněno fundamentalistickým a pseudovědeckým výkladem Bible [15, 19] či odkazy na prastaré legendy rozličných národů [20]. Ke zdánlivé věrohodnosti těchto teorií může přispívat i to, že operují s vědeckými poznatky, které ovšem dezinterpretují nebo zkreslují. Některé z těchto poznatků přitom ještě nestihly vejít do učebnic nebo nejsou dopracovány. K tomu připočtěme sugestivní záběry a dramatický komentář a nedivme se, že pro mnoho lidí jsou tyto teorie tak přitažlivé. Věda má oproti nim tu nevýhodu, že její vysvětlení jsou často komplikovaná, tápavá a leckdy se nerodí snadno ani rychle. Ale právě proto jí věřme!

Pro Zeptej se vědce odpovídal David