Prvním člověkem, který doložitelně použil termín „banánová republika“, byl pravděpodobně spisovatel William Sydney Porter, jenž psal pod pseudonymem O. Henry, v knize Cabbages and Kings. Měl tehdy na mysli fiktivní republiku Anchuria, jejíž hospodářství bylo založeno na exportu banánů [1]. Předobrazem mu byl prý tehdejší Honduras. A tím se dostáváme ze světa prózy do chladné reality světové politiky.

Banány z Hondurasu

Na přelomu 19. a 20. století byly země Střední Ameriky totiž vůči USA ekonomicky, politicky i vojensky velmi slabé, a aby toho nebylo málo, tak jejich export opravdu stál především na tropickém ovoci nebo kávě. Třeba v již zmíněném Hondurasu představoval ještě v osmdesátých letech minulého století vývoz ovoce dvě třetiny jeho exportu. 

Historickým specifikem pak bylo, že kávové plantáže v těchto zemích až na výjimky ovládala domácí oligarchie (tedy nedemokratická vláda bohatých), avšak produkci banánů měly v rukou dvě firmy z USA (United Fruit Company a Standard Fruit). V Guatemale tak ve třicátých letech minulého století byla United Fruit Company nejen největším zaměstnavatelem a vlastníkem půdy, ale i téměř celé tamní železnice [2]. 

Tyto okolnosti s sebou pochopitelně přinášely řadu problémů. Státy Střední Ameriky byly vystaveny silnému vlivu USA, které výrazně ovlivňovaly jejich domácí i zahraniční politiku, a to jak přímo pomocí vojenských intervencí, tak nepřímo třeba za pomoci ekonomického vlivu anebo operací tajných služeb. 

Nepohodlný prezident

Hezky názorným, ale zdaleka ne jediným příkladem, kdy USA ovlivňovaly politiku v těchto zemích, bylo svržení prezidenta Guatemaly Jacoba Árbenze v roce 1954. Árbenz totiž začal provádět pozemkovou reformu a tím velmi výrazně ohrožoval zájmy a majetek United Fruit Company v této zemi. Společnosti se díky jejímu tehdejšímu vlivu na administrativu prezidenta Eisenhowera podařilo docílit toho, že americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) rozjela propracovanou operaci, která vedla k tomu, že guatemalská armáda nakonec prezidenta svrhla [3]. 

Tuto operaci je třeba vnímat v kontextu studené války a boje proti skutečným i domnělým komunistům, ale i tak šlo o výrazný zásah do politiky jiné země, který rozhodně nebyl v souladu s mezinárodním právem. 

Tento příklad dobře ilustruje politickou slabost banánových republik a silný vliv USA ve svém sousedství. Ostatně i odborník na vojenské převraty Edward Luttwak ve své slavné příručce o tom, jak udělat převrat, v případě banánových republik ve Střední Americe v padesátých letech minulého století lakonicky poznamenává, že v těchto zemích se převrat dělá těžko, protože jsou ve skutečnosti řízeny z úplně jiné země [4]. 

Může za to spisovatel

Závěrem je možné říct, že hlavními důvody, proč dnes říkáme banánové, a ne mandarinkové či kávové republiky, jsou tedy úspěch termínu spisovatele Williama Sydneyho Portera a majetkové poměry v zemědělství tehdejších zemí Střední Ameriky. 

Pro Zeptej se vědce odpovídal Jarda

Zdroje:

[1] O. Henry. 1904. Cabbages and Kings. New York: McClure, Phillips & Co.

[2] Livingstone, Grace. 2009. America’s Backyard: The United States and Latin America from the Monroe Doctrine to the War on Terror. London: Zed Books.

[3] Hellinger, Daniel. 2011. Comparative Politics of Latin America Democracy at Last? New York: Routledge.

[4] Luttwak, Edward. 1968. Coup d’État: A Practical Handbook. London: Penguin Press.