Screenshot v originálním dotazu odkazuje na tzv. preprint článek s názvem „Increasing SARS-CoV2 cases, hospitalizations, and deaths among the vaccinated populations during the Omicron (B.1.1.529) variant surge in UK“ [1], který byl nahrán na preprintový server Medrxiv a později také publikován (v lehce pozměněné podobě) v časopise Journal of Vaccines & Vaccination [2].

V následující odpovědi se pokusíme zhodnotit kvalitu prezentovaného výzkumu, ale také vysvětlit, co to vlastně preprinty jsou, a nakonec se zběžně podíváme na zoubek tzv. predátorským časopisům.

O čem tento článek je?

Autoři článku se pokusili analyzovat veřejně dostupná data (počty případů, hospitalizací a úmrtí) z Velké Británie od počátku pandemie až do 1. 5. 2022. Ve své analýze se snaží rozkrýt vliv dalších proměnných, jako je například etnicita, kvalita života (deprivation score) a předchozí zdravotní stav (pre-existing conditions). Ve své analýze autoři studie rozlišují jednotlivé pandemické vlny: „první vlna (před variantou alfa)“, „alfa“, „delta“ a „omikron“. Závěrem se také pokusili na základě těchto dat odhadnout účinnost vakcín u dospělé populace (starší 18 let).

Přestože v každé z pozorovaných vln vycházely populace očkovaných lépe než neočkovaní, autoři studie ve své analýze dochází k závěru, že pro 3. dávku očkování vychází tzv. účinnost vakcíny (vaccine effectiveness) negativně, tedy že je (podle autorů) lepší nepodstupovat 3. dávku očkování.

Bohužel se ve své práci autoři dopustili hned několika chyb či nepřesností/nedbalostí, které pravděpodobně ovlivnily závěry této studie.

Statistika nuda je…

V rozporu s textem známé dětské písně od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře statistika sama o sobě žádné cenné údaje nemá a bohužel nám je ani nevyčíslí. Je to soubor (matematických) nástrojů a technik, které umožňují odlišit „šum“ běžné proměnlivosti dat od skutečných vlivů. A stejně jako pro kterýkoli jiný nástroj i pro statistiku platí, že musí být použita člověkem, který ví, jak s takovým nástrojem zacházet. Bohužel, na rozdíl od takového kladiva či pily, u statistiky je mnohem náročnější poznat, jestli byla použita správně, či nikoliv. Fenomén chybného použití statistiky a (ne)záměrné chybné interpretace dat je tak častý, že existuje nespočet citátů či bonmotů na toto téma.

Pro správnou statistickou analýzu dat je potřeba znát jejich charakter a okolnosti, za jakých byla tato data získána. V našem případě je tedy zásadní vědět, jak onemocnění probíhá a jak to ovlivnilo očkovací plány po celém světě.

Od počátku pandemie covid-19 bylo zřejmé, že závažnost průběhu tohoto onemocnění a s ním spojená rizika dlouhodobých následků či přímo úmrtí jsou do velké míry závislá na věku nemocného a jeho zdravotním stavu [3]. To mělo za následek, že během zavádění očkovacích schémat měly vždy prioritu nejvíce ohrožené skupiny – tedy starší lidé a těžce či dlouhodobě nemocní. Při porovnávání očkovaných a neočkovaných populací tak nelze jednoduše porovnávat jen tyto dvě skupiny bez zohlednění (nejen) věkového složení obou populací. V článku se většinou rozdělují skupiny na „18–50“ a „>50“ let, v jedné části autoři používají jemnější věkové členění, ale pro svůj kontroverzní závěr o účinnosti vakcín autoři příhodně používají jen kategorii „>18“. Jedná se tak o chybnou manipulaci s daty. Ještě více zarážející je, že veřejně dostupná data [4], ze kterých autoři pravděpodobně vycházeli, jsou přitom členěna mnohem jemněji (18–39 a pak každých 10 let až do kategorie 85+). Nabízí se tak možnost, že autoři k tomuto zkreslení přistoupili záměrně.

Autoři dále nerozlišují, jestli nemocní onemocnění prodělali již dříve. Pouze v případě prolomení ochrany očkování počítají, kolik procent očkovaných pacientů i tak onemocnění prodělalo. Nenabízejí tedy porovnání s neočkovanou populací.

V neposlední řadě je také vhodné zmínit, že data z Velké Británie pravděpodobně nebudou přímo srovnatelná s ostatními zeměmi, přinejmenším se zbytkem Evropy. Ve Velké Británii se některá pravidla pro způsobilost k očkování lišila. V čase, na který se zmíněná studie zaměřuje, bylo tak očkování 3. dávkou dostupné jen velmi ohroženým skupinám obyvatel, u kterých je vyšší riziko úmrtí hlavním důvodem, proč mají prioritu v očkování.

Navíc se k očkování používala ve větší míře adenovirová vakcína od firmy AstraZeneca, od jejíhož používání bylo v EU relativně brzy upuštěno kvůli nižší účinnosti v porovnání s mRNA vakcínami a také kvůli vyšším rizikům nežádoucích účinků.

Jedním z dalších pochybení v článku je chybná citace, kdy autoři jako zdroj pro jedno ze svých tvrzení odkazují na článek publikovaný v časopise New England Journal of Medicine, který ale tvrdí pravý opak [5]. Chyby se samozřejmě stávají, v tomto článku jich však je poněkud více, než je běžné.

Dlouhá cesta k vědecké publikaci

Aby se z vědecké studie „ležící někde v šuplíku v laboratoři“ mohl stát klasický publikovaný článek ve vědeckém časopise, musí článek projít tzv. recenzním řízením (peer-review). Během recenzního řízení si několik nezávislých vědců z daného oboru článek přečte a kriticky zhodnotí.

Výsledkem takového řízení pak je zpráva, ve které recenzenti upozorní na slabé stránky dané studie (a pochválí stránky silné) a případně navrhnou, jak článek upravit tak, aby mohl být publikován. Tyto návrhy často zahrnují například nové experimenty či lepší/alternativní analýzu dat, které slouží buď jako kontrola pro již sepsaná tvrzení, nebo umožní vyvodit nové závěry. Autoři pak dostanou určitý čas na to, aby na výtky recenzentů reagovali a případné nedostatky opravili.

Takovýchto recenzních cyklů může být i více. Během recenzního řízení tak dochází často k větším či menším změnám dané práce. To je často časově (i finančně) náročné, a tak se může recenzní řízení protáhnout i na více než rok. To není ideální, nicméně je to relativně přijatelná „cena“ za zajištění dostatečné kvality publikovaného výzkumu.

Preprinty – dobrý sluha, ale zlý pán

Jak je možné, že vědecký článek obsahuje tolik kontroverzních nedostatků? Původní verze tohoto článku je tzv. preprint. To znamená, že tento článek ještě neprošel klasickým recenzním řízením. U preprintů za kvalitu práce ručí jen samotní autoři.

Důvod, proč se staly preprinty tak populárním způsobem pro komunikaci vědeckých výsledků, je, že klasický způsob publikování ve vědeckých časopisech (s recenzním řízením) je značně časově náročný. Od samotného „objevu“ k jeho publikaci v časopise tak často uplyne několik měsíců či dokonce let.

V časech tak výjimečných, jako je celosvětová virová pandemie, ale není možné čekat na nejnovější poznatky několik měsíců či let. Pokud má věda jednat rychle, je potřeba také odborné výsledky rychle komunikovat s ostatními vědci po celém světě. K tomu právě slouží preprintové servery, kam je možné nahrát vědecké články ještě před tím, než jsou oficiálně publikované či zaslané do vědeckého časopisu. Daní za rychlost je však to, že ne všechny příspěvky jsou důvěryhodné. V tu chvíli je na samotných vědcích, kteří tyto preprinty čtou, aby zhodnotili jejich kvalitu.

Preprinty tak slouží primárně vědecké komunitě k rychlé komunikaci mezi sebou. Tvrzení v nich obsažená ale nelze slepě a nekriticky přijímat a dále prezentovat, jak jsme často mohli vidět u některých novinářů a médií během pandemie covid-19.

Kam s ním? Aneb publikování v predátorských časopisech…

Konečným produktem většiny vědeckých objevů je tedy publikace ve vědeckém časopise s recenzním řízením (peer-review). Často se jedná o dílčí objevy, které až v kontextu s dalšími objevy umožní vznik nových technologií, léčiv apod.

Ne každý vědecký objev může být otisknut v prestižních vědeckých časopisech, jako je Nature, Science či Cell. Vědců je na světě mnoho, jednotlivých vědních kategorií také, a o skutečné hodnotě vědeckého objevu často rozhodne až čas. Proto existuje velké množství (kvalitních) vědeckých časopisů, často specializovaných na jednotlivé vědní obory.

Navíc za publikaci ve vědeckém časopise platí autoři často vysoké sumy, což jednak diskriminuje „chudší“ laboratoře, jednak vytváří paradoxní situaci, kdy je pro vědecké časopisy výhodné publikovat co nejvíce vědeckých článků.

Kvůli všem těmto okolnostem – tlak na vědce co nejvíce publikovat a zároveň snaha časopisů publikovat co nejvíce článků – se vynořila skupina časopisů, které si s recenzním řízením příliš hlavu nelámou. Pokud mají autoři dostatek financí na zaplacení publikačních poplatků, jejich článek může být publikován jen s minimem úprav. Pro takové časopisy se ujal název „predátorské“ (predatory journals).

No a právě zmíněný Journal of Vaccines & Vaccination [6], ve kterém je tento článek nakonec publikovaný, vykazuje některé charakteristiky predátorských časopisů: 1) časopis není zahrnut ve vědeckých databázích Scopus ani Web of Science [7] a 2) časopis garantuje rychlý publikační proces, tj. za méně než dva měsíce by váš článek měl být veřejně dostupný. Publikací v takovém časopise tak autoři jen vyvolávají ještě více otazníků kolem svého výzkumu. Celé publikační řízení trvalo pouze zhruba měsíc a autoři stihli článek upravit dle „výtek“ recenzentů během jednoho týdne. Ono těch výtek však pravděpodobně moc nebylo, jelikož publikovaný článek je téměř doslovnou verzí původního preprintu. Pokud by byl výzkum skutečně kvalitní, jistě by obstál i v klasickém vědeckém časopise s důkladným recenzním řízením.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Lukáš