Med má ve své podstatě mírně kyselé pH (3–6) a je známo, že kyselé prostředí může vést ke korozi některých kovů a jejich uvolňování do prostředí. Mýtus o škodlivosti používání kovové lžíce k nabírání medu vznikl zřejmě z obavy, že kyselé prostředí medu může vést k uvolňování kovů a např. ke znehodnocení v medu obsažených bílkovin. Kovy se mohou na bílkoviny vázat a měnit tak jejich strukturu, čímž dostane protein nesprávný tvar, tedy se denaturuje. Denaturovaný protein si pak nezachová svou patřičnou biologickou funkci [1].

Abychom rozptýlili výše uvedenou obavu, měli bychom si nejdříve definovat pojem kovová lžíce. Dnes už v domácnosti téměř nenajdeme jiné lžíce než nerezové, tedy vyrobené ze sloučenin železa nejčastěji s niklem nebo chromem. Jak název napovídá, vyznačují se silnou odolností k reznutí (korozi) a k uvolňování kovu do prostředí, a to i v kyselém prostředí [2]. Ani zanoření lžíce do medu tedy nepovede k uvolňování kovů. Nic však není stoprocentní a možná, že kdyby lžíce strávila ve sklenici medu několik let, k částečné korozi by mohlo dojít. To je ale čistě hypotetická spekulace nepodložená výzkumnou prací. Výzkum naopak ukázal, že med může vytvořit na povrchu kovů ochranný povlak a díky obsahu flavonoidů a dalších polyfenolů (látek prospěšných pro člověka díky např. ochranným účinkům vůči oxidačnímu stresu) může zpomalit korozi oceli ponořené do silně kyselého prostředí kyseliny sírové [3].

Kdyby lžíce byla z jiných kovů než z nerezu, např. ze železa, mědi, hliníku nebo cínu, mírně kyselé prostředí medu by mohlo vést ke zvýšené reaktivitě těchto prvků a jejich částečnému uvolnění do prostředí a našeho těla [4]. Tyto reakce ale probíhají za pokojových teplot pomalu, a tak použití takových lžic k nabrání a zamíchání medu do čaje trvající řádově desítky sekund by ani tak nemělo vést k významnému uvolnění kovů a znehodnocení v medu obsažených látek (stejně jako kvalitu medu významně neovlivní krátkodobě trvající vysoká teplota nápoje, viz dotaz č. 621, odkaz v sekci Další čtení).

Nerezové nástroje se běžně používají při práci s medem během jeho vytáčení z plástů, skladování i dalšího zpracování. Nerezové materiály jsou běžným standardem také v jiných odvětvích potravinářství nebo při přípravě jídel a jsou považovány za bezpečné. Uvolňování toxických sloučenin kovů bylo zaznamenáno především při použití hliníkového nádobí, byť je třeba přiznat, že i z nerezu se za vysokých teplot při přípravě jídel uvolňuje měřitelné množství chromu, niklu a železa [4].

Použití nerezové lžíce je nejlepším způsobem, jak rozmíchat med v čaji, protože např. nehrozí riziko uvolnění mikroplastů jako při použití plastového nádobí. Nic samozřejmě nezkazíte použitím lžíce dřevěné nebo skleněné.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Alena