Dotazy a odpovědi

Při jaké kuchyňské úpravě přestávají být fazole jedovaté?

Datum odpovědi: 28. 11. 2023

731

Dotaz:

Kdy fazole přestávají být jedovaté? Jak dlouho se musí vařit? A platí to také pro fazolky? Můžou se fazolky blanšírovat?
Jedovatost fazolí
Zdroj obrázku: Canva

Minutová odpověď:

1)

Za jedovatostí fazolí stojí látky ze skupiny lektinů způsobující aglutinaci (shlukování) červených krvinek.

2)

Množství těchto látek závisí na typu fazolí a zvyšuje se s jejich zralostí.

3)

Obecně se doporučuje před vařením fazole namáčet ve studené vodě, čímž se část lektinů vyplaví, následně pak 15–30 minut vařit.

4)

Krátké spaření fazolí (blanšírování) jedovaté látky neodstraní dostatečně.
Jedovatost fazolí
Zdroj obrázku: Canva

Celá odpověď:

Jedovatost, resp. obsah jedovatých látek, se liší mezi druhy jak v množství, tak ve složení. Pokud se budeme bavit o červených fazolích nebo fazolových luscích (mladé zelené nebo zralé červené Phaseolus vulgaris), obsah jedovatých látek se bude lišit. Jedovatost fazolí a fazolek je především spojena s přítomností látek zvaných fytohemaglutininy, které se řadí mezi lektiny. Tyto látky mají schopnost způsobovat shlukování červených krvinek a mohou vykazovat nepříznivé účinky na lidský trávicí trakt − často se projevuje nevolnostmi, v horším případě závažnějšími komplikacemi. Zvláště vysoké množství je přítomno v syrových nebo nedostatečně tepelně zpracovaných fazolích. Zralé červené fazole obsahují této látky více než mladé zelené fazolky [1]. 

Obecně se před vařením doporučuje fazole nějakou dobu (řádově několik hodin) namáčet ve vodě. Po namáčení a vaření se obsah lektinů výrazně sníží. Doba vaření se obecně doporučuje alespoň 15 minut, respektive 30 minut pro úplné odbourání lektinů [2]. V případě fazolí klesne obsah lektinů o zhruba polovinu po 18 hodinách namáčení ve vodě [3]. Po následném vaření po dobu 20 minut klesne jejich obsah téměř na nulu. Blanšírování (krátké spaření horkou vodou) možné je, ale ne jako metoda odstranění jedovatých lektinů [4].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Filip

Zdroje:

[1] C. Crews, D. Clarke, Natural Toxicants: Naturally Occurring Toxins of Plant Origin, Encyclopedia of Food Safety, 2014, str. 261–268

[2] „Bad Bug Book (2012)“ Foodborne Pathogenic Microorganisms and Natural Toxins Handbook: Phytohaemagglutinin. FDA

[3] https://doi.org/10.1016/0308-8146(83)90077-8 

[4] https://doi.org/10.1002/9781119776802.ch7 

Odpovídal

Laboratoř chemické robotiky (CHOBOTIX), VŠCHT Praha

Odborná recenze:

Mgr. Jana Procházková
Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno

Editace textu:

ÚAPPSČ
Ústav analytické chemie, VŠCHT Praha

Mohlo by se vám líbit: