Při skoku do studené či ledové vody dochází k aktivaci „cold shock“ reflexu (chladový šok – aktivace sympatiku, což je část autonomního nervového systému řídící úkony útrob), který zahrnuje lapání po dechu (hyperventilace a ztráta kontroly nad dýcháním), zrychlené dýchání, zrychlený tep (tachykardie) a náhlé zúžení povrchových cév (vasokonstrikce, snížení průtoku krve, které vede k náhlému rapidnímu zvýšení krevního tlaku). Při ponoření obličeje dochází ale i k aktivaci parasympatické nervové dráhy (část autonomního nervového systému; signalizace přes nervus vagus – „diving reflex“, „potápěčský reflex“) [1, 2]. V případě opravdu ledové vody dochází i k zpomalení přenosu neuromuskulárního signálu, a tedy neschopnosti se hýbat (ale to obvykle až po pár minutách ve studené vodě).
V důsledku nekontrolovaného dechu může snadno dojít k vdechnutí vody a následnému tonutí.
V důsledku náhlého stažení cév dochází k prudkému zvýšení krevního tlaku. Srdce musí náhle pracovat proti velkému odporu a v případě srdeční vady může dojít k jeho selhání (a to i v případě mladých lidí včetně dětí). To v kombinaci s přítomností ve vodě může být fatální. Je třeba mít na mysli, že například v létě nebo po sauně jsou kvůli regulaci teploty povrchové cévy rozšířené, a ke zmíněnému stažení cév stačí i relativně „teplá“ voda zejména s ohledem na to, že spodní vrstvy vody zejména v přírodních koupalištích mohou být výrazně chladnější. A to byl právě případ popisovaný v Rychlých šípech.
V případě neurogenního chladového šoku, tedy v důsledku aktivace sympatiku i parasympatiku zároveň, kdy dochází ke konfliktu autonomních nervových drah, může u osob s existujícími rizikovými faktory (o nichž obvykle předem nevíme, např. onemocnění koronárních tepen nebo zbytnění myokardu) dojít k arytmii a zástavě srdce (popsáno i u dětí [3]). Protože termoreceptory v kůži reagují na chladové podněty, které mají za následek aktivaci sympatiku (chladový šok – sympatikus – zrychlený tep a dech) a v obličejové oblasti při ponoření nebo postříkání (aktivace parasympatiku, reakce na tonutí – zpomalení tepu). S ohledem na aktivaci vagové stimulace v oblasti obličeje je nebezpečí větší v případě skoku s plným ponořením se do vody [4].
V případě delšího pobytu ve studené vodě je třeba brát v potaz podchlazení a s ním spojené komplikace.
poznámka pro bližší informace – Sympatikus a parasympatikus je součástí autonomního nervového systému, jehož hlavním úkolem je udržování stálého vnitřního prostředí organismu. Obvykle pracují protichůdně, ale v řadě situacích pracují společně a doplňují se. Velmi zjednodušeně řečeno sympatikus je zodpovědný za reakce na hrozící nebezpečí – mobilizuje energetické zásoby, tlumí trávení, aktivuje organismus; parasympatikus naopak je aktivní dominantně v době klidu – aktivuje trávení, zvyšuje zásobení krví do oblasti zažívacího traktu.
Za Zeptej se vědce odpovídala Soňa.
Zdroje
[1] Knechtle B, Waśkiewicz Z, Sousa CV, Hill L, Nikolaidis PT. Cold Water Swimming-Benefits and Risks: A Narrative Review. Int J Environ Res Public Health. 2020
[2] Shattock MJ, Tipton MJ. ‚Autonomic conflict‘: a different way to die during cold water immersion? J Physiol. 2012
[3] Batra A.S., Silka M.J. Mechanism of sudden cardiac arrest while swimming in a child with the prolonged QT syndrome. J. Pediatrics. 2002
[4] Khurana RK, Wu R. The cold face test: a non-baroreflex mediated test of cardiac vagal function. Clin Auton Res. 2006
