Cesta lemovaná alejí ovocných stromů je typickým obrazem české krajiny. Ovocné aleje byly vysazovány hlavně za vlády Marie Terezie a Josefa II. jako stín pro cestující, zdroj jídla pro vojska a jejich ochrana před spatřením. V zahraničí ale nejsou zdaleka tak časté, a proto je vědecké literatury na toto téma poskrovnu. Následující text se tedy bude zakládat především na datech z center zahraničních metropolí nebo z blízkosti velkých dopravních uzlů.

Nejdřív si ale pojďme projít, které zdraví škodlivé látky by se mohly v blízkosti cest nacházet. Auta se spalovacími motory produkují výfukové plyny obsahující oxid uhelnatý, oxidy dusíku, sloučeniny síry, aldehydy, benzen, polycyklické aromatické uhlovodíky (často mutagenní a karcinogenní látky) a pevné částice, jejichž výskyt je dáván do spojitosti s různými chorobami [1].

Jak polycyklické aromatické uhlovodíky, tak pevné částice jsou ovšem častěji spojené s průmyslem, elektrárnami nebo vytápěním než samotnou dopravou [2, 3]. I kvůli tomu je ovoce a zeleninu ve městech či jejich blízkosti vhodné sklidit před začátkem topné sezóny. Významnějším zdrojem polycyklických aromatických uhlovodíků ve stravě než znečištěné ovzduší je ale především její tepelná úprava (grilování, uzení, pečení) [4].

Jak jste již předeslala, benzín se už o olovo neobohacuje. Nicméně benzín a nafta obsahují i tak stopové množství olova a jiných těžkých kovů (kadmium, chrom, nikl, měď,..) [5].

Dalšími zdroji těžkých kovů v okolí silnic mohou být i mazací a motorové oleje, opotřebování brzdového obložení, spojky, pneumatik nebo samotné silnice [6]. Zvláště brždění a používání spojky způsobuje, že silniční prach ve městech obsahuje více těžkých kovů než ten na dálnicích [7]. Díky charakteru těchto znečišťujících látek je jimi kontaminován především relativně úzký pruh kolem silnic (v rámci metrů). To platí i pro zátěž olovem z jeho dřívějšího intenzivního používání v pohonných hmotách. Půda kolem silnic tedy může obsahovat vysoké koncentrace olova, a to zejména v ČR, protože zde byl prodej olovnatého benzínu ukončen teprve před dvěma dekádami [8]. Například půda v dopravně vytíženém centru metropole může obsahovat i několikanásobně vyšší koncentrace olova než jaké jsou doporučené k pěstování potravin. Olovo pak prostupuje do rostliny, hlavně do kořenu a stonku, kde často překračuje doporučenou mez [8].

Zdrojem olova v listech je naopak především spad silničního prachu. Zhruba polovinu lze smýt, ale zbytek proniká skrze průduchy, kterými si rostliny vyměňují plyny s okolím, do vnitřku listů, odkud jej již není možné vymýt [3, 9]. Listová zelenina (salát, mangold, bylinky, …) může tedy obsahovat až násobky doporučeného množství těžkých kovů. Nejkontaminovanější zelenina byla nalezena v těsné blízkosti rušných silnic bez jakéhokoliv odstínění jinou vegetací nebo budovou. Naopak, jakákoliv podobná překážka kontaminaci razantně snížila [10].

Podobně jako u listů je i u plodů hlavním zdrojem těžkých kovů spad. Na rozdíl od listů ale skrze plody rostlina nic nepříjímá a jsou tedy před spadem a vstřebáváním škodlivých látek lépe chráněny. Pokud je ovoce a plody zeleniny dobře umyto, mělo by obsahovat jen minimální množství těžkých kovů, a to hlavně ve slupce [8, 11]. Dle dostupných studií čím výše v koruně ovoce rostlo, tím méně v sobě těžkých kovů mělo [12] a k překročení limitu olova pro potraviny došlo, jen pokud nebylo ovoce nijak umyto [13]. Jako úplně bezpečné ze studie vyšly ořechy, do kterých se díky skořápce žádné těžké kovy nedostaly [12].

Jak jsem zmínila na začátku, výzkumu na téma bezpečnosti konzumace ovoce, zeleniny a ořechů podél cest je zatím málo. Dostupné studie se ale shodují, že bezpečná je konzumace ořechů a dobře (nejlépe i mýdlem) umytého ovoce rostoucího na stromech, a to i u rušných silnic. Naopak listová a kořenová zelenina mohou překračovat přípustné limity těžkých kovů. Samozřejmě ale záleží na rušnosti silnice, protože data, ze kterých vychází tento text, byla nasbírána ve velkých městech (Berlín, Chicago, Boston) a je pravděpodobné, že ovoce a zelenina rostoucí podél cest mezi českými vesnicemi budou méně znečištěné. Dalším faktorem je také frekvence konzumace těchto potravin. Zde zmíněné limity jsou stanoveny pro potraviny v obchodních řetězcích, kde se očekává jejich každodenní konzumace zákazníky. Pokud by tedy bylo podezření na závadnost potraviny, kterou máme v plánu konzumovat často, doporučila bych ji nechat otestovat. Utrhnout si jablko na vandru by člověka nemělo jakkoliv ohrozit, ale naopak každý den pojídat salát vypěstovaný vedle pražské jižní spojky už by mohlo představovat zdravotní riziko.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Christina