Představte si, že na jaře slyšíte krásně zpívat kosa. Řeknete si, ten se má jistě dobře, a proto si tak radostně zpívá. Je pravdou, že ptáci, kteří jsou v dobré zdravotní kondici, zpívají opravdu krásně a lépe než ti, kteří strádají [1]. Výborně se to ptákům hodí třeba při výběru partnera. Žádná kosice nebude chtít kosa, který zpívá špatně. Jenže takový kos svou oblíbenou písničkou také dává najevo ostatním kosům, kdo je tady pánem. Zkrátka má své oblíbené místo (teritorium) a tam pravidelně zpívá pořád dokola, aby odehnal možné konkurenty [2]. U naštvaných samečků budníčků bylo například zjištěno, že dovedou svou písničku pořádně zrychlit, když je konkurent nablízku [3].

Zpěvavý podpis

V současnosti se u ptačího zpěvu například zkoumá, jestli se dle konkrétní ptačí písničky dá rozpoznat konkrétní zpěvák. Zdá se, že tomu tak skutečně je, a k tomuto zjišťování napomáhá i trénovaná umělá inteligence. Ptáci si do své vizitky vkládají své osobité prvky a ty potom vědcům pomáhají rozpoznat jedince na základě písně, takový „ptačí podpis“. Ale co přesně jednotlivé slabiky takové „ptačí vizitky“ znamenají, většinou nevíme [4].

Ptačí rozhlas

Ptáci mají i svůj varovný jazyk [5, 6]. Například sýkory vydávají různé poplašné signály podle toho, jestli se blíží kulíšek, výr nebo kuna [7]. Další zajímavostí je, že například rákosníci, kteří ve svém okolí spatří kukačku, dovedou tuto informaci křičet na celé rákosí. Takové upozornění pomáhá nejen jim, ale i sousedním druhům. Kukačka totiž dovede klást svá vajíčka do cizích hnízd a ničit tak snůšku svých nicnetušících hostitelů. Kukačka ztratí moment překvapení a její případní hostitelé si od té chvíle více hlídají svá hnízda. Tím vzniká „ptačí rozhlas“, kterým se informace šíří napříč krajinou [8].

Kdopak to mluví?

Zpěvní ptáci se svému zpěvu učí podobně jako my řeči – v určitém časově omezeném období poslouchají dospělé a napodobují je. Dle zpěvu tedy ptáci dokážou rozpoznat, jestli zpívá zkušený pardál, nebo zelenáč. Ptačí mláďata mohou od narození vydávat různé zvuky, které slouží třeba jako žadonění o potravu a motivují rodiče k rychlejšímu krmení. Dospělí ptáci pak mohou vyluzovat různá kontaktní volání („zdravení se“), kterým dávají najevo svou přítomnost a komunikují tak se svými kolegy v hejnu nebo na krmítku. Některé skupiny ptáků mají dokonce i své „nářečí“. Třeba takový strnad obecný na území České republiky jich ovládá až osm [9]!

Siréna nebo mobil

Některé druhy, třeba špačci, papoušci nebo krkavci, dokážou jít mnohem dál, imitují zvuky jiných ptáků, zvířat i lidí. Špaček obecný zvládne napodobit sirénu, zvonění mobilu i lidský hlas. Klíč je v jeho zpěvném orgánu zvaném „syrinx“ – umístěném na rozhraní průdušnice a průdušek [5, 6]. Na rozdíl od našich hlasivek má dvě nezávislé části, které špaček ovládá s neuvěřitelnou přesností. Umí zpívat dva tóny současně, měnit výšku tónu i rytmus během milisekund. Musím zdůraznit, že schopnost učit se je při napodobování zvuků zásadní. Což potvrzuje i fakt, že učit se zpěvu dovedou pouze tři skupiny ptáků: pěvci, papoušci a kolibříci. Proč ptáci imitují, je stále záhadou, ale je možné, že s pomocí napodobování jiných zvuků snáze přilákají nového partnera nebo rychleji odeženou nějakého vetřelce [10].

Kolik z toho chápeme?

Zatím víme, že ptačí „řeč“ není náhodná, protože nese informace o teritoriu, nebezpečí, o jedinci jako takovém i jeho společenských vztazích. Umíme rozpoznat desítky typů volání a analyzovat jejich zvukovou strukturu [5, 6]. Co ale zatím neznáme, je skutečný význam jednotlivých „vět“. Jak ptáci kombinují zvuky, jak jim posluchač rozumí a zda si ptáci dokážou vytvářet nová sdělení.

Gramatika opeřenců

Jedno z nejzajímavějších zjištění z poslední doby na toto téma bylo, že sýkory své varování skládají do určité „větné skladby“. Pokud je varování zazpíváno ve špatném pořadí, okolní ptáci nereagují, a ani nezačnou hledat možného vetřelce [11]. Vědci dnes využívají umělou inteligenci a akustické databáze z celého světa, aby tento ptačí jazyk rozklíčovali. Možná jsme na začátku doby, kdy se naučíme rozumět tomu, co si sýkory, vrabci a špačci opravdu „říkají“. Třeba budeme jednou schopni rozlišit i to, jakou emoci ptáci zrovna cítí.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Ondřej