Tvrzení, že „láska prochází žaludkem“, není pouze lidovým rčením, ale má hluboké opodstatnění v neurobiologii, psychologii a evoluční biologii. Souvislost mezi přijímáním potravy a emočním prožíváním je dána složitou sítí hormonálních a nervových drah, které spojují trávicí trakt přímo s mozkovými centry odměny [1, 2].
Neurobiologie slasti a vazby
Klíčové je spuštění mechanismu odměny. Při konzumaci chutného jídla dochází k uvolňování dopaminu, tzv. hormonu štěstí (v jádru nucleus accumbens – centru slasti v našem mozku), což vyvolává pocity uspokojení a radosti. Pokud je tento prožitek sdílen s jinou osobou, dochází k tzv. asociativnímu učení – mozek si příjemné pocity z jídla propojuje s přítomností partnera.
Významnou roli hraje také hormon oxytocin, často nazývaný „hormon lásky“ nebo „hormon důvěry“. Oxytocin se uvolňuje nejen při fyzickém kontaktu, ale i během společného stolování a následného trávení. Tento hormon posiluje sociální vazby, snižuje hladinu stresu a zvyšuje pocit bezpečí mezi partnery.
Osa střevo-mozek
Moderní medicína klade velký důraz na tzv. osu střevo-mozek (gut-brain axis). Střevní mikrobiom a buňky trávicího traktu produkují až 90 % tělesného serotoninu, látky zodpovědné za stabilitu nálady a pocity štěstí. Ve střevě vytvořený serotonin a látky, ze kterých se tvoří (tryptofan), ovlivňují psychickou pohodu jednak přímo (pohoda ve střevech podmiňuje pohodu duševní), jednak celou řadou nepřímých mechanismů. Především se tryptofan ze střeva dostává do mozku, kde tvoří surovinu pro syntézu serotoninu. A dále třeba působením na bloudivý nerv, který zprostředkuje počitky ze střeva do mozku.
Zdravé a chutné jídlo tedy přímo ovlivňuje naši psychickou pohodu, což může vést k větší ochotě projevovat partnerovi náklonnost a k zvyšování naší citlivosti k projevům náklonnosti. Sytý člověk bývá i výrazně trpělivější.
Evoluční a psychologický pohled
Z vývojového hlediska bylo sdílení potravy jedním z prvních projevů péče a jednání ve prospěch druhých. Akt, při kterém jeden člověk nasytí druhého, je podvědomě vnímán jako signál schopnosti zabezpečit zdroje a ochoty vkládat energii do přežití blízké osoby.
V psychologii se uklidňující efekt jídla projevuje nejen v konceptu „emocionálního jedení“, lidově „zažírání stresu“, ale i v posilování partnerské spokojenosti prostřednictvím společných rituálů. Příprava pokrmu pro druhou osobu je formou neverbální komunikace, která vyjadřuje zájem a znalost potřeb partnera.
Závěr
Láska tedy skutečně prochází žaludkem v tom smyslu, že jídlo slouží jako spouštěč biologických procesů nezbytných pro budování náklonnosti a důvěry. Společné stolování tlumí přirozenou ostražitost a díky hormonálnímu koktejlu (dopamin, oxytocin, serotonin) vytváří ideální tělesné nastavení pro prohlubování citového pouta.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Michal
Zdroje:
[1] Junek, L. a kol.: Klinická biochemie a fyziologie výživy. Praha: Karolinum, 2015.
[2] Hamanová, J.: Psychologie výživy a poruchy příjmu potravy. Praha: Grada, 2018.
Ostatní autorem prověřené texty
Mnohá přátelská posezení u jídla se zapsala i do dějin filozofie. O jednom pověstném athénském symposiu (hostině), kterého se zúčastnil i Sokrates, se zachovaly hned dvě zprávy, a to od autorů zvučných jmen.
Xenofón: Symposion – https://cs.wikipedia.org/wiki/Xenof%C3%B3n – slavný zeměpisec a bojovník symposium vylíčil velmi realisticky, jako (dost divokou) párty s filosofickým podtextem.
Platon: Symposion – https://cs.wikipedia.org/wiki/Symposion_(Plat%C3%B3n) – slavný filosof, však víme …, stejnou událost pojednal, no… filosoficky.
Nicméně oba zmiňují slavnou Sokratovu odpověď na otázku, proč on, filosof, žije s Xantippou: „Když jsem se naučil žít s Xantippou, dovedl bych se vypořádat s kterýmkoli jiným člověkem právě tak, jako krotitel koní je po zkrocení opravdu divokých zvířat schopen jednoduše nakládat se zvířaty klidnými.“