Blesky častěji udeří do objektů, které jsou vysoké, špičaté a vystupují nad své okolí – jsou dominantní. Může se tedy jednat třeba o vrcholky hor, stromy, domy, vysílače. Na materiálu, který je tvoří, nezáleží. Navíc žula, stejně jako další vyvřelé horniny, je velice špatným vodičem elektřiny, chová se jako izolant. Není tedy důvod, aby žula sama o sobě přitahovala blesky.

Žula může vyčnívat

Protože je ale žula odolná vůči zvětrávání, často tvoří vyvýšeniny nebo izolované skalky na vrcholcích nebo horských hřbetech, tzv. tory. A ty, jelikož vystupují nad okolní terén, mohou být častěji zasažené bleskem.

Studie z Jihoafrické republiky o rozložení aktivity blesků ukazuje, že hustota blesků do velké míry sleduje topografii Jihoafrické republiky – hustota 3 blesky na km² za rok odpovídá územím nad 1000 m n. m., více jak 10 blesků na km² za rok pak odpovídá oblastem nad 1500 m n. m.

Největší zjištěné hustoty blesků v této zemi odpovídají návětrným, tedy hlavně východním a severovýchodním svahům Dračích hor [1]. Johannesburg, nacházející se na náhorní plošině Highveld ve výšce okolo 1750 m n. m., má hustotu blesků 11 až 18 blesků na km² za rok [2].

Nad Venezuelou se blýská

Místo s největší hustotou blesků na světě je ve Venezuele v oblasti jezera Maracaibo, kde se vyskytne přes 230 úderů blesku na km² za rok. Žádné místo v Jihoafrické republice není mezi deseti místy s největší hustotou blesků v Africe. Většina z nich se nachází v Demokratické republice Kongo [3]. Pro srovnání – hustota blesků v Česku se pohybuje zhruba v rozmezí 1 až 3 blesky na km² za rok [4].

Jako zajímavost můžu uvést studii opět z Jihoafrické republiky, která ukazuje, že blesky mohou pomáhat utvářet i ráz krajiny. Údery blesků způsobují rozpad skály podobně, jako se to děje v důsledku mrazového zvětrávání, a mohou tak formovat vrcholky hor. Suť na jejich vrcholcích tak nemusí být jen výsledkem chladných podmínek (kdy mráz a led tzv. „trhá skálu“) [5].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Michal