Rizika parabenů: vy se ptáte, my odpovídáme!

Parabeny jsou chemické látky běžně používané jako konzervanty v kosmetice, léčivech i v jídle a jejich bezpečnost je předmětem debaty jak ve vědecké, tak i v legislativní sféře. Chemicky se jedná o parahydroxybenzoáty neboli estery kyseliny parahydroxybenzoové a již dekády se využívají díky své schopnosti zneškodňovat bakterie, plísně a další mikroorganismy. Jsou to jedny z nejpoužívanějších konzervantů v kosmetice, můžeme je najít ve většině kosmetických přípravků [1]. Důvodem jejich častého použití je účinnost v širokém rozmezí pH, nízká schopnost vyvolat alergickou reakci, a také snadný a nenákladný výrobní proces [2–4]. Zajímavostí je, že kromě lidí, kteří je synteticky vyrábějí cca od dvacátých let minulého století [2], je v malých množstvích vytváří i některé bakterie a rostliny [3].

Pokud na své tělo použijeme kosmetiku obsahující parabeny (šampony, kondicionéry, sprchové gely, tělové a pleťové krémy, zubní pasty a další), tyto chemické látky projdou skrz kůži do našeho těla. Můžeme je tedy potom nalézt v krvi, tkáních, u těhotných maminek i v plodové vodě, pupečníkové krvi a poté i v mateřském mléce [5]. Náš organismus si s parabeny umí celkem dobře poradit a vyloučí je močí. Nadměrným používáním kosmetiky se však hladiny v těle neustále doplňují, a to často i nad rámec toho, co tělo stíhá vyloučit močí, čímž může docházet ke kumulaci v těle.

Parabeny mají estrogenní aktivitu, to znamená, že v lidském těle působí podobně jako ženský hormon estrogen, a tím mohou narušovat hormonální rovnováhu [6]. Estrogenní aktivita však není vzácná ani u látek vyskytujících se v přírodě, například v rostlinách (např. ječmen, kukuřice, sója, len, pšenice) se nacházejí estrogenně aktivní látky fytoestrogeny [7]. Estrogenní aktivita je u parabenů závislá na velikosti molekuly (délce a rozvětvenosti řetězce). Molekuly parabenů s delším či rozvětveným řetězcem jsou tedy více estrogenně aktivní, a i proto je 5 vybraných parabenů pro použití v kosmetice v EU od r. 2014 zakázáno [8]. Použití těch kratších je v EU povoleno, ale jen do určité koncentrace [9]. Limity pro použití parabenů stanovil Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele (Scientific Committee on Consumer Safety, SCCS) na základě dostupných vědeckých dat o toxicitě parabenů. Bylo prokázáno, že parabeny mohou být škodlivé, nicméně v dávkách, ve kterých se používají v kosmetice, se považují za bezpečné (maximální povolená celková koncentrace všech parabenů v kosmetickém výrobku je 0,8 %, butyl- a propylparaben jsou zakázané ve výrobcích určených pro děti do 3 let a v ostatních výrobcích jsou povoleny do maximální celkové koncentrace 0,19 %). Zmíněné limity jsou nastavené pro jednotlivé produkty a legislativně není nijak řízeno, kolik by měl člověk takovýchto produktů používat. Sami se můžeme zamyslet, kolik kosmetických produktů denně používáme.

Můžeme být tedy relativně klidní – současná legislativa nás chrání před nadměrným a nebezpečným příjmem parabenů z kosmetiky. Níže si rozebereme, na základě čeho k regulaci množství parabenů vůbec došlo.

Víme, že parabeny vedle estrogenního účinku mohou narušovat i působení ostatních hormonů – např. testosteronu, progesteronu, hormonů štítné žlázy [4]. Při dnešním způsobu života se denně setkáváme i s dalšími látkami, které jsou schopné narušit hormonální rovnováhu [10], a účinek této komplexní směsi může být vyšší než součet účinků jednotlivých látek [11, 12]. Jedná se o působení několika různých látek v různých poměrech a konkrétní složení této směsi závisí na životním stylu daného člověka. Je velice těžké určit, zda a v jakém měřítku jedna konkrétní chemikálie působí na zdraví člověka (tedy určit příčinný vztah). Zkoumání efektů přímo v lidské populaci (populační studie) nás ale může nasměrovat.

Populační studie naznačují spojitost zvýšených hladin parabenů se sníženou plodností [13, 14], zvýšeným rizikem diabetu 2. typu [15] a narušením hladin hormonů štítné žlázy [16]. Na druhou stranu ale také existují studie, které nenašly žádnou spojitost mezi expozicí parabeny a vlivem na zdraví, a to konkrétně kvalitou spermatu, hladinami pohlavních hormonů a hormonů štítné žlázy u mužů [17, 18].

Protože se při používání parabenů jedná o potenciální hrozbu narušení hormonální rovnováhy, jsou obzvlášť citlivé děti, a to už i během prenatálního období. Zjistilo se, že hladiny parabenů u dětí jsou mnohanásobně (3–11×) vyšší než u dospělých [5]. Sám výbor SCCS Evropské unie zmiňuje možné riziko při používání kosmetiky obsahující parabeny u dětí do 3 let pro plenkovou oblast zadečku [9] a také zmiňuje, že pro některé z již používaných parabenů (propylparaben, butylparaben) nemáme dostatek dat, abychom je mohli označit za bezpečné pro děti [19, 20]. Studie zaměřující se na populace dětí a těhotných zmiňují spojitost mezi expozicí parabenům v těhotenství a těhotenskou cukrovkou [21], nízkou hladinou testosteronu v pupečníkové krvi [22] a nadváhou u dětí [23]. Spojitost mezi parabeny a zvýšenou hmotností byla zjištěna i u tříletých chlapců [24]. Dále parabeny mohou u dětí a těhotných žen narušovat další důležité molekulární mechanismy (např. zvyšovat oxidativní stres [25–27]). Expozice parabenům může u dětí také zvýšit riziko astmatu a alergií [28–30]. Právě z toho důvodu, jak je zmíněno výše, není použití některých parabenů v přípravcích pro děti do 3 let povoleno.

Parabeny používáním přenášíme i do životního prostředí. Jak prostým smýváním z kůže (po použití mýdla nebo šampónu), tak i vylučováním močí se parabeny dostávají do čistírny odpadních vod a následně do řek. Parabeny se proto vyskytují v povrchové i pitné vodě, kde mohou být toxické pro vodní organismy [32]. Dále je můžeme najít ve vzduchu i v prachu v domácnostech [2, 31].

Závěrem: Množství parabenů v kosmetických přípravcích je regulováno legislativou tak, abychom nebyli při běžném využívání přípravků vystavováni škodlivému množství. Proto pokud používáme jen několik kosmetických přípravků s parabeny, nemusíme si dělat starosti, nejspíš nás to neohrozí. Zvláště u dětí a těhotných žen je však záhodno používání takovýchto přípravků snížit na minimum.

Pro Zeptej se vědce odpovídaly Nina a Bára