Kapénky ve vzduchu plné bakterií a virů

Problémem hygieny toalet se lidé zabývají už dlouhá léta. Ukazuje se, že největším zdrojem nákazy jsou aerosoly (kapénky) vznášející se ve vzduchu v okolí toalety a obsahující nebezpečné bakterie a viry. Tyto aerosoly vznikají zejména po spláchnutí toalety. Pro ilustraci, co se děje se vzduchem v okolí toalety po spláchnutí, přikládám fotografie ze studie z roku 2022 [1], viz Obrázek 1.

Obrázek 1: Fotografie nasvíceného aerosolu vznikajícího při spláchnutí toalety. Časový údaj ukazuje počet sekund po spláchnutí. Převzato z [1].

Některé studie porovnávají riziko nákazy ze sedací splachovací toalety, na kterou jsme zvyklí v ČR, oproti toaletě turecké, nad kterou člověk sedí v dřepu [2, 3]. Tyto studie ukazují, že vyšší riziko nákazy bakteriemi máme v koupelně s tureckým záchodem (o 8–59 %), a to z toho důvodu, že kolem turecké toalety je ve vzduchu více aerosolů s bakteriemi [2]. Nejvyšší riziko nákazy pak mají dospělí muži (o 8–27 % vyšší než ostatní lidé), jelikož jejich frekvence a hloubka dýchání je nejvyšší, a tedy vdechnou více oněch choroboplodných bakterií. Pokud máme po dobu 35 minut ihned po spláchnutí zapnutý větrák, tak riziko nákazy z aerosolů ve vzduchu snížíme zhruba na polovinu [2].

Během pandemie COVID-19 se jako jedna z možných cest nákazy prokázala právě nákaza přes sdílenou toaletu [4, 5]. Aby k nákaze došlo, nebylo nutné s nakaženými lidmi sdílet jednu konkrétní toaletu, stačil i jen společný splachovací systém v budově.

Důležité je zmínit, že tento případ se stal v Číně, kde mají jiný sdílený splachovací systém. V Evropě se toho naštěstí nemusíme bát, protože my máme oddělený systém potrubí pro každou koupelnu. Viry se v tomto případě po defekaci dostaly do sdílené vody splachovacího systému a při spláchnutí pak byly v kapičkách ve vzduchu i v koupelnách na jiných patrech domu. Tyto kapičky pak ulpěly na rukách lidí užívajících tyto toalety a došlo k nákaze. Ukázalo se, že řádné mytí rukou po použití toalety (a po jejím spláchnutí) bylo dostatečnou prevencí nákazy. U jiných virů, jako je například norovirus, se nákaza kapénkami v okolí toalety také prokázala [6].

Močení mužů ve stoje

Při zpracování této otázky jsem neobjevila žádnou studii zaměřující se na riziko nákazy při samotném aktu defekace. Existují však studie, které zkoumaly kapénky rozstřikující se během močení [7, 8] a jejich vliv na šíření nákazy odolnou bakterií Klebsiella pneumoniae v nemocnicích a šíření nákazy virem COVID-19. Závěrem je, že opravdu tyto kapénky z močení mohou být skrytým zdrojem nákazy. Největší riziko vzniká při močení mužů ve stoje, neboť tehdy se do vzduchu uvolňuje ještě více aerosolů [8].

I při močení tedy jde o vznik kapének ve vzduchu a následné vdechnutí anebo ulpění kapének na okolních površích a rukou a následný přenos do úst. Žádná nákaza přes kůži genitálu nebo přes močové cesty nebyla prokázána.

Existuje ovšem jeden způsob, jak si přivodit infekci močových cest u žen, a to špatným utíráním po defekaci. Je běžné, že žena utírající se po defekaci směrem odzadu dopředu si bakterie z konečníku zavede do močových cest, kde se pak bakterie ujmou a způsobí nepříjemné infekce a záněty [9].

Zavřené víko toalety

Pokud tedy je nejvyšším rizikem spláchnutí toalety a s tím spojené aerosoly ve vzduchu, tak se nabízí jednoduché řešení – před spláchnutím zavřít víko toalety. Zavřené víko opravdu značně snižuje výskyt aerosolů, a tedy možnou nákazu z jejich vdechnutí [10, 11]. Ukazuje se, že zavření víka však nezachrání všechno [11]. Riziko nákazy z aerosolů značně snížíme, avšak zavřením víka se bakterie a viry dostanou právě na ono víko. Aerosolů je tedy méně, ale celá toaleta je zaneřáděná choroboplodnými zárodky.

Je tedy třeba toaletu pravidelně mýt dezinfekčními prostředky. Omývání záchodovou štětkou bez dezinfekce vůbec nepomůže, naopak tím jen rozetřeme bakterie a viry po celé vnitřní ploše toalety [12]. Pro čištění koupelnových povrchů je tedy dezinfekce velice důležitá.

Obecné doporučení platné pro veřejné záchodky [11] tedy je počkat alespoň 2 minuty mezi uživateli, aby aerosoly po spláchnutí mohly usednout, nesahat na prkénko ani předek víka a nesahat na tlačítko spláchnutí, pokud je víko otevřené. Zajímavé je, že špinavější je vždy pravá strana víka seshora i zespoda, jelikož většina lidí je praváků a na víko sahá špinavýma rukama právě na jeho pravé straně [11].

Tyto rady ovšem nejsou prakticky příliš použitelné. Pokud bude žena čekat dvě minuty, než vstoupí do kabinky, tak ji ostatní v řadě opravdu nepoděkují. Některé ženy raději sedají přímo na porcelán mísy než na prkýnko – to však není hygieničtější. Bakterie a viry jsou na obojím. Nejlépe se před nimi ochráníme, pokud prkýnko přikryjeme papírem nebo před usednutím omyjeme. Nicméně, jak již bylo zmíněno, na toaletě se nakazíme z kapének ve vzduchu a nákaza přes kůži není možná. Sezení na špinavém prkýnku tedy přináší jen špatný pocit, avšak žádné riziko nákazy.

Souhrn rizik a obecných doporučení

Největším zdrojem bakterií a virů na toaletě je tedy splachování, na druhé místo se řadí mužské močení ve stoje. Během spláchnutí a močení ve stoje se do místnosti rozvíří aerosoly s bakteriemi a viry, které poté můžeme vdechnout. Dále ulpí na našich rukou a na površích v okolí toalety. Z toho důvodu je velice nevhodné mít nad toaletou cokoliv zavěšeného. Jedna studie [8] uvádí následující obrázek (Obrázek 2) jako velice špatný příklad z hotelového prostředí.

Obrázek 2: Ručníky zavěšené přímo nad toaletou, kde jsou nejvíce vystaveny aerosolům s bakteriemi a viry z toalety. Převzato z [8].

Z rukou, na kterých ulpí bakterie a viry z aerosolů, ze špinavého ručníku nebo třeba z víka toalety se pak tyto choroboplodné zárodky mohou dostat do úst při dalším jídle. Je tedy důležité si ruce po spláchnutí toalety dobře umýt.

Chceme-li riziko nákazy dále snížit, je vhodné místnost s toaletou větrat. Nejlépe se pak ochráníme, pokud na splachování toalety vždy zavřeme víko a toaletu pravidelně čistíme dezinfekcí. Žádná nákaza spojená přímo s defekací do vodou naplněné toalety nebyla podle dostupných zdrojů prokázána.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Adéla