Jan Werich by možná řekl, že moře je slané kvůli jednomu kouzelnému mlýnku, který bez ustání na dně moře mele sůl. Nepohádková odpověď ale spočívá v dlouhodobém působení hydrologického a geochemického cyklu – tedy v tom, jak se voda pohybuje, vypařuje, prší a rozpouští látky na své cestě.

Koloběh vody: propojení pevniny, oceánu a atmosféry

Z moří a oceánů se vypařuje obrovské množství vody, která se v atmosféře ochlazuje a vrací jako srážky na pevninu i zpět do moře. Tato nepřetržitá výměna mezi výparem a srážkami udržuje rovnováhu vlhkosti v atmosféře a je klíčová pro podnebí i rozložení sladké vody na Zemi [1].

V oblastech, kde se odpařuje více vody, než kolik spadne srážek – například nad oceány – tak dochází ke zvyšování slanosti již slaného oceánu, zatímco nad pevninou, kde převládají srážky a odpaří se jen málo, vznikají zdroje sladké vody.

Řeky jako dopravní pás pro transport solí

Voda, která padá na zem jako déšť, je téměř čistá, protože při odpařování z oceánů se sůl nevypařuje. Jakmile se však dešťová voda dostane na pevninu, rozpouští malé množství minerálů a solí z hornin a půdy. Tyto rozpuštěné látky následně řeky unášejí až do moře [2, 3].

V oceánech se voda znovu odpařuje, ale sůl v nich už zůstává – proto se postupně zvyšuje koncentrace solí v mořské vodě. Tento proces probíhá po miliardy let a i přes období s vyšší slaností [4] vedl ke vzniku dnešní průměrné slanosti oceánů kolem 3,5 % [5].

Řeky tedy zůstávají sladké, protože jsou neustále doplňovány čerstvou dešťovou vodou, skrze vsakování, vyvěrání pramenů, stejně jako stékáním povrchové vody skrz potůčky a potoky do řek, zatímco v mořích a oceánech se soli dlouhodobě hromadí.

Jak a kolik soli se dostane do ovzduší?

Samotné odpařování soli do ovzduší neprobíhá – sůl se nevypařuje. Do atmosféry se však může dostat jiným způsobem, a to pomocí tvorby vodní mlhy s mořskou solí (slaného aerosolu).

Když se vlny rozbíjejí a tvoří mořskou tříšť, vznikají drobná kapičková jádra. Při praskání bublin na hladině se tak do ovzduší uvolňují mikroskopické částice soli, které stoupají do atmosféry [6, 7].

Ačkoli tento proces představuje jen malý zlomek celkového množství solí, v globálním měřítku to i tak znamená miliardy tun mořské soli ročně, které se takto dostávají do ovzduší jako slané aerosoly [6]. Tyto částice pak ovlivňují tvorbu oblaků, rozptyl světla i podnebí. Zatímco z globálního hlediska jde o zanedbatelné množství ve srovnání s celkovým obsahem solí v oceánech [7], v pobřežních oblastech mohou tyto slané částice v ovzduší způsobovat výrazné problémy: mohou poškozovat přírodu, zapříčinit rezivění různých konstrukcí a nepříznivě ovlivňovat i celá města [8, 9].

Ovzduší tedy přijímá především čistou vodní páru a jen malé množství aerosolové vodní mlhy se solí, která nemá významný vliv na celkovou slanost oceánů.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Martin