Jádra peckovin – jako jsou meruňky, švestky nebo hořké mandle – přirozeně obsahují látky, kterým říkáme kyanogenní glykosidy, nejčastěji jde o amygdalin zmiňovaný v dotazu č. 1872. Ty ve své chemické struktuře obsahují uvězněnou kyanidovou skupinu CN⁻, která se po požití těchto sloučenin a během jejich následného trávení uvolňuje jako kyselina kyanovodíková, respektive jedovatý kyanid.

Obsah těchto kyanogenních látek se mezi jednotlivými druhy peckovin liší, ale společné mají to, že se v jejich jádrech běžně vyskytují (a to nejen v nich –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jistý obsah kyanogenních sloučenin mají například také čirok, maniok, lněná a hořčičná semínka nebo semena malvic, např. jablek nebo hrušek) [1, 2]. Poměrně vysoký obsah amygdalinu mají zejména jádra meruněk a hořkých mandlí. Jádra broskví nebo švestek obsahují kyanogenní glykosidy také, i když obvykle v nižších koncentracích [2].

V každém případě však platí, že při rozkousání a trávení těchto jader dochází k uvolňování kyanovodíku. Jejich konzumace nepřináší žádný významnější výživový přínos, který by vyvážil riziko jejich pojídání, vzhledem k tomu, že i několik jader může – v závislosti na dalších faktorech, jako je věk člověka, jeho tělesná hmotnost a podobně – způsobit akutní otravu kyanidem [3]. Ta se projevuje příznaky od bolesti hlavy, nevolnosti, zvracení až po křeče v břiše, závratě, slabost, zmatenost, zástavu srdce, oběhové a dechové selhání [2], v krajních případech pak končí i smrtí [1, 4].

Konzumovat jádra těchto peckovin tedy silně nedoporučuji.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Martin